Agrese v nás

Mnoho lidí se ptá, proč je kolem nás tolik agrese a hněvu. Agrese je projev vitální síly. Snaha vymýtit agresi je naivní, protože by to znamenalo zlikvidovat vitální sílu člověka, naprogramování, které nám bylo dáno, abychom zachovali svou (vitální) existenci. Smysl má tedy to, že svou vitální sílu nepotlačujeme - nesnažíme se jí zničit, ani přehlížet, ale dokážeme ji nasměrovat konstruktivním způsobem, který nám umožní další VÝVOJ - tedy posouvání vlastních hranic k lepšímu.

 

Agrese je důsledek pocitu, že jsme oběť.

Vzniklá energie hněvu, agrese, původně určená k okamžitému projevu se nikam neztrácí. Pokud není vyjádřena vnějším způsobem, zůstává uvnitř a může být základem pro ne - moc.
Stačí si vzpomenout, jak se člověk cítí, když je bezmocný. Když nemá prostor k volnému projevu a dostatečně velký prostor pro nějaké řešení, které vyhovuje oběma stranám. Je zahnán do kouta. Většina "hodných" lidí svou agresi ve chvíli zahnání do kouta svůj hněv obrací směrem dovnitř. K sobě. Z pozice MOCI totiž vychází taková síla, kterou je člověk často donucen ustoupit a jít proti sobě. A jestliže jdeme proti sobě, jdeme také proti svým pocitům, proti své potřebě vyjádření a posouvání hranic směrem k vývoji. Stejnou MOC prožíváme už jako děti, kdy je nad námi autoritativní velký dospělý obr a my se cítíme jako malí broučci, které může kdykoli svými požadavky zatlouct do země a zničit. Z bezmoci, kdy dítě cítí, že něco nemá řešení, případně není tu žádný prostor pro vlastní sebevyjádření a partnerský přístup, se rodí vztek, hněv a případná agrese, která nemusí být obrácena vůči rodiči, ale vyjde směrem ven třeba v chování k vrstevníkům. To jsou ty tiché vody, co břehy melou a nikdo by to do nich neřekl.

Řada z nás se to pak celý život učí - jakým způsobem konstruktivně používat svou vitální sílu, svou sexualitu, svou agresi a potřebu užívat nějakého prostoru společně s ostatními a přitom mít své jedinečné místo - teritorium. Pokud celý život potlačujeme svůj vztek a hněv, narodí se nám pak děti, které nám tento hněv ukazují velmi rády - to abychom viděli sami sebe v nepotlačené verzi. Proto jsou to naši velcí učitelé, kterým bychom měli za takovou lekci vždy poděkovat. 

Stejnou lekci nám ukazují naši partneři - proč máme vedle sebe agresivního partnera? Stačí jen chvíli nacítit, co všechno je potlačeno, jaký vztah máme k MOCI a BEZMOCI ve vlastním životě. Co obracíme proti sobě. Co nevyjadřujeme naplno. Kde je naše ego ve skutečnosti a kdo tu má chuť vládnout a ovládat? 

Ve skutečnosti nejsme ti, co mají ovládat život silnou vůlí, ale máme se naučit používat svou životní sílu tak, aby nám přinášela naplnění a novou energii. Pustit se otěží je jedna z nejtěžších lekcí života... všechno ale stejně směřuje k tomu, že se otěží budete muset pustit ať chcete, či nechcete...

Shumavan