Dvě části v rozporu

Dvě části v rozporu.

Jedna, která je vedena vědomím k růstu, expanzi a osvobození od všech masek, přesvědčení, a lpění.

Druhá, která je vedena strachem a při první pochybnosti vytváří ve vnitřním světě to, čemu říkáme ROZPOR (nesoulad).

 

Jedné naší části je naprosto jasné, že je bez ohledu na vnější okolnosti potřeba vytrvat, že v tom je velká hodnota – když své tělo a duši udržujeme ve zdraví, když si ceníme svého času, když si ceníme těla natolik, abychom mu dopřávali pohyb, zdravé jídlo, když následujeme své vnitřní vedení, když máme jasný směr a pracujeme sami na sobě duševně i tělesně.

Další naše část se chce cítit dobře teď hned (dětské okamžité uspokojení potřeb) a nechce být omezována žádným vnitřním závazkem a dlouhodobým směřováním k dobrému pocitu (růst). Vždy si najde výmluvu, proč je dobré CESTU opustit a vrátit se ke starým návykům (k vnějším kompenzacím). Tato část hledá obhajobu a je ještě tak vynalézavá, že ze svých kompenzací a závislostí ve vibraci strachu a studu, vytvoří masku přednosti. Podívejte na mě, jak dokážu předstírat, že jsem spokojena s tím, co JE. S tím, kolik strachu mě ve chvílích volby, pro novou cestu, ovládá a kolik ve mě je sebedestrukčního studu, že opětovně selhávám. 

Raději budu předstírat, že jsem spokojena se svým životem a tělem, aby nikdo neodhalil kolik studu v sobě nosím za to, že vždy zvítězí lenost a VÝMLUVA. 

Jediným relevantním důkazem, že jsme skutečně spokojeni s tím, co je a že je to skutečně pravdou - je odevzdání všech berliček i závislostí. Všech vnějších pomůcek a kompenzací vnitřní nespokojenosti a strachu. Pak se to teprve stává pravdou. Do té doby je to jen výmluva, další hra mysli, našich masek a lež, kterou je velmi těžké odhalit, pokud se dostatečně neztišíme, nepřijmeme svůj strach, nepřiznáme si ho a neprojdeme skrze něj k vědomí, které již nenálepkuje a nerozlišuje..

Život není výcvikový tábor, kde musíme od prvního okamžiku jít bez pochybností, strachu a dělat všechno na sílu a dokonale. Učíme se jen hodnotě vytrvalosti v dobách plných překážek a nezdarů, kdy je snažší vše skončit, odplout do světa výmluv a bránit si v dalším růstu.

Současně, život není ani podpůrná půda pro výmluvy našich částí, které se stydí za svá selhání a navenek prezentují masku spokojenosti s danou situací a přijetí, namísto schopnosti oddálit svá vnější potěšení a kompenzace všeho druhu (závislosti).

Hledáme jen rovnováhu a spolupráci těchto dvou částí.
Rovnováha je tam, kde je dobrý pocit, což je jedinečný mix každého z nás, nic univerzálního.

Prohlédnout všechno, co v nás není pravdivé, autentické - co je vedeno strachem, leností, jakoukoli závislostí a najít to, co je v nás skutečně pravdivé a v souladu. 

Shumavan