Extrémy

Každý nový začátek nás odvádí z bezpečí pasivity v komfortní zóně a vyzývá k tvořivosti. Mít odvahu odejít z bezpečí znamená překonat všechny své dosavadní limity i představy a odejít do "světa" se všemi důsledky, které takové rozhodnutí přinese. Někdy to nemusí být jen strach, ale i pohodlnost, která chce setrvávat v roli dítěte, které za sebe nechává rozhodovat druhé, aby se nemuselo setkat se všemi svými chybami a pochybnostmi. Nemuselo řešit konflikty, aby si udrželo své masky bezkonfliktního a vyrovnaného člověka bez emocí.

 

Jestliže Vám někdo stopnul v životě iniciativní chování, tím, že Vás podceňoval, či blokoval, je načase odpustit mu a rozhodnout se, že je načase učinit první krok. Nečekejte, že to za Vás udělá svět. Partner Vám nebude iniciativně vyznávat lásku, když naopak budete jen setrvávat v pasivním očekávání, že by to měl být on, kdo se přiblíží jako první, kdo Vám dá najevo lásku, kdo Vás otevře. Chcete-li něco změnit a cítíte to tak, převezměte iniciativu. Už nejste malé děti, které čekaly na projev lásky a pozornost rodičů a později vyčítaly, že jí měly málo. Dělali co bylo v jejich silách, ani víc, ani míň. To už je minulost. Staňte se vyrovnanými dospělými, nikoli jedinci v extrému - za moje problémy jsou zodpovědní ti druzí, změnit to mohou jen ti druzí a čiňte první kroky směrem k životu a odvaze jít vpředu.

Naopak, pokud jste na opačném pólu a jste v roli rodičů všech lidí kolem sebe - které buď za malé děti pokládáte, nebo jimi ve své podstatě ještě jsou a za které přebíráte zodpovědnost, či jste přehnaně iniciativní, neboť si myslíte, že na to máte právo a je to to nejlepší, co pro ně můžete udělat. Kdy chcete pomáhat v každé situaci, kde by se mohli postavit na vlastní nohy, což je jistě ušlechtilé, nicméně s motivem strachu v zádech (když je nechám padnout, padnu s nimi - prožiju bolest i pravdu a to nemůžu dopustit). Pak se na chvíli zastavte a začněte se pro změnu cvičit v důvěře, které je cvičením umění předat otěže někomu většímu, než jsme my sami a ve volnost průběhu všech věcí. Začněte u svého "bezmocného" okolí, které ve skutečnosti není bezmocné, ale líné, pohodlné, zraněné a ve své potřebě nepřebírat za sebe zodpovědnost velmi pasivně vytrvalé. Ptejte se sami sebe, proč je pro vás obtížné, aby za Vás někdo převzal iniciativu? Co, nebo koho chcete ovládat? Staňte se vyrovnanými dospělými, nikoli jedinci v extrému - zodpovídám za všechno a za všechny.

Nakonec život je o dorovnávání všeho extrémního, je to umění ztišit hudbu tak, aby nebyla ani hlasitá, ani tichá. A pokud Vás někdo přeruší a řekne Vám, že Vaše hudba je příliš hlasitá, není nutné ji úplně vypnout, nebo jí pustit na plné perdy. Stačí se vyrovnat s tím, že každý to sice slyšíme jinak, nicméně podstata je stále stejná a je vždy tady a teď.

Shumavan