Hlavně být první!

V neděli jsme se vydali směrem k nejvyššímu vrcholu naší současné šumavské domoviny. Na vrchol vedly dvě prozkoumané lesní trasy, které nejsou značeny v mapě, my se rozhodli, že najdeme třetí trasu. Asi jako u řešení všech problémů, nestačí jen kompromis, nebo uhýbat na prověřené trasy, které prošel už někdo před námi, ale chtěli jsme si najít vlastní cestu, která povede přímo od našeho domu až nahoru do mraků.

Můj orientační smysl je spíš nesmysl, správnou cestu nacházím pečlivou přípravou před prvním krokem a pak tuhle praktickou stránku příprav propojím intuitivně s tím, co se naskytne v daný okamžik. Na druhou stranu, asi to tak má být, že se mnou životem jde i mužský element, který na přípravy kašle a orientační smysl má. Díky tomu si můžu vychutnávat cestu bez ambic někam dojít, protože výzvy zdolává s přehledem on. Člověk bez potřeby dojít k cíli a člověk, co rád zdolává další výzvy a k tomu pár, to je zrovna tak pohádka jako horor v jednom. Naprosto rozdílní. Zatímco já ho učím trpělivosti a vychutnávání si krás cesty a přítomnosti, on mě popohání dál i v okamžiku, kdy se mnou nikdo jiný nehne a blízké budoucnosti.

Když jsme došli na rozcestník, kde končila normální cesta a začal výstup, tak se všechny temperamenty ukázaly ve svojí ryzí podobě. Zatímco můj muž, začal aktivně hledat cestu, já jsem trpělivě vyčkávala v naprosté důvěře v jeho schopnosti dojít až do cíle. Jako obvykle mi ta krása kolem a cesta předtím připadala důležitější, než se posunout vpřed a bylo mi jedno, kam nakonec dojdeme. Někdy stačí jen vědět. Děti si v klídku vylezly na posed, jak poznamenal Štěpánek "protože divoký praše (rozuměj prase) po šchodech po kopytech nevyleže". 

Největší ambice vyvolala tahle doposud poklidná přestávka u nejstaršího člena výpravy, který se v honbě za tím, být tam PRVNÍ, oddělil od všech ostatních a především od své partnerky. Zmizel v mlze a tomu, kdo se nechal připravit o radost z cesty, sebral i klid, že tam dojdeme všichni společně, aniž by se někdo ztratil v bažinách. Tam jsem si uvědomila, jak je to malé vnitřní dítě v někom zamrzlé v čase, jak aktivní dokáže být, pokud chce vyhrávat neexistující výhry. Být nejlepší, nejsilnější a první je instinktivní záležitost, která je v přírodě od nepaměti. Pokud jde o přežití, je to důležitý instinkt, co ale člověka nutí, vyhrávat, když nejde o život? Výchova, kdy je dítě až na posledním místě a touží vyjít ze stínu silnějších, touha zdolat osobní rekordy, překonat hranice nebo jen ukázat všem, že na to má. TI VŠICHNI JSOU NEJSOU LIDÉ KOLEM, ALE TAM UVNITŘ DÍTĚTE-JEHO RODIČE. Pro ně to uvnitř všechno děláme, i když si za ně časem dosadíme LIDI.

Co způsobuje tu věčnou oddělenost? Proč by výhra měla být něco lepšího než prohra? Proč by pozitivita měla být lepší než negativita? A dá se to vůbec pojmenovat, když nic ve skutečnosti nemá přednost před druhým? Tak se to dospělé zamrzlé dítě, dostalo na vrchol první přede všemi, nikdo mu výhru nevezme, naučilo se být první a vyhrávat. Zatím se ale nenaučilo, co je to společná cesta. Co je to přirozené tempo, co je to někam dojít s druhým člověkem, kterého víc než výhra, těší společná cesta a kterému se na rozcestí ztratil ve své touze něco si dokázat. Nakonec tam došli každý sám, ale kouzlo se jim ztratilo. Ještě jim kousek chybí k úplnosti a skutečnému partnerství.

My ostatní jsme došli také, společně, každý na nové trase použil svoje přednosti a ztratil svoje nedostatky. 

Je jich plný svět, těch, kteří raději kráčí individuálně, na chvíli se dostanou k partnerství, ale brzy tuto možnost zavrhnou, protože jim bere jejich iluzorní "svobody". Možná ani netuší, že podvědomě se pořád snaží dokázat něco sobě, rodičům a domovu, kde se snažili vymanit z nesvobody a být lepší. Svoboda a výhra se stala jejich hlavním cílem. Jenže SVOBODA je dobrý sluha, ale zlý pán. Svobody už je dosaženo, tady a teď, vůbec není třeba o ni usilovat. Svoboda je pouhým prostředkem růstu, stejně jako naše koníčky, vztahy, úspěchy i prohry. Svoboda je v každém vztahu a není o ni třeba usilovat. Jakmile se ale stane jakýkoli náš prostředek CÍLEM, kouzlo je pryč a stane se pouhou falešnou náhražkou růstu. 

Nikde není třeba usilovat o úspěch, prvenství, svobodu, změnu, protože tohle všechno je už přítomno. Stačí to jen žít.

Veru/Shumavan
www.shumavan.cz