Imaginace: Sama proti všem

Skrze imaginaci k sobě přivádím imaginární postavu v pravém smyslu slova - své falešné, oddělené, osobní já. Tato imaginární osoba mi tak dobře osvětlí a vytáhne na povrch, kdo ve skutečnosti NEJSEM. To jen moje mysl je s touto osobou natolik ztotožněná - naprosto identifikovaná s tímto obrazem. Aby totiž mysl mohla nějakou svou nevědomou zkušenost uchopit, potřebuje si jí uložit jako myšlenkový koncept - obraz skutečnosti. Dobrá zpráva je, že je to už jen malý krůček k uvědomění toho, kdo ve skutečnosti JSEM. Skrze to, co odhalím jako falešné - imaginární, si uvědomím pravdu a skutečnost.

Představte si, že jste právě v situaci, kde vnímáte nějaký svůj odpor. Dám vám pro lepší pochopení konkrétní příklad vlastní imaginární zkušenosti.

Skrze svého syna, který prochází základní školou, se mi připomnělo, že obraz v mojí mysli je v odporu se školním systémem. Po letech, neboť toto leželo v nevědomí nepochopeno a čekalo, až si to uvědomím skrze novou situaci - tyto situace se nám v životě neustále opakují tak dlouho, dokud nedojde k uvědomění.

Když jsem si pozvala v imaginaci osobu (to učím na kurzech), která to prožívá, bolí jí to, cítí se nesvobodná ve školním systému, vnímá to jako vězení, jako peklo na zemi, cítí strach - odpor, je tím zcela pohlcená a identifikovaná s tím, co prožívá, přišel obraz mého imaginárního JÁ (vnímaného jako skutečného) ve 13 letech.

Nechávám vejít své zraněné já, které je v odporu se školním systémem (ukazuje se mi to v realitě skrze podobně starého syna).Vchází 13 letá dospívající dívka – mé 13 leté já - vzdorující, naštvaná na celý svět, bojující sama proti všem. Vzpomínám si, že tak jsem to opravdu v mysli ve 13 letech vnímala, hluboce jsem se s tou rebelkou identifikovala, nevědomě hýbala mým tělem i myslí a to ve chvílích, kdy se dostalo mé dospělé JÁ do konfrontace se školou - učitelkou, matkami spolužáků. Jakoby se spiknul celý svět proti mě (jak smutné, dokud tak hlava uvažuje :-)), jakoby nebyla možná žádná společná řeč, prostor, kde je přijetí a klid (ten prostor je vědomí, ale to by se tohle já muselo vrátit do toho, kým ve skutečnosti je, nikoli do identifikace s někým, kým není).

Ptám se jí:
Co je tvou největší bolestí, když stojíš sama proti zbytku světa?
Osamělost.
Jsem sama proti všem.
Jsem oddělená od zbytku světa.
Nepochopená.
Nepřijatá.
Nikdo mi nerozumí.
Něco je se mnou špatně, možná za to může mé dospívající tělo (doba přechodu z dítěte do dospívající plodné ženy).
Nerozumím sama sobě, cítím jen bolest a utrpení.
Sama proti rodičům, učitelům, spolužákům.
Stavím se do opozice.

Jak se to dalo přežít a ustát?
Identifikovalo se s rebelem, který jde sám proti všem.
Uvěřilo, že jen v opozici je síla.
Uvěřilo, že raději sama, než uvězněná - doma, ve škole, mezi lidmi. Že je to nutná obrana, jak všechno přežít.
Jak nedat najevo svou osamělost a touhu spojit se s ostatními lidmi, neboť by opět přišlo odmítnutí - nepřijetí.
Ptám se tedy, co zůstalo nepochopeno?
Že je nutné stát proti zbytku světa, aby zůstalo falešné já.
Že jsem to já.
Že je nutné s tím bojovat, aby mě to nepohltilo.
Že je to nesvoboda, ve které se musím silně vymezit.

Co po imaginaci a uvědomění?
Mé vědomí neobsahuje odpor ke školnímu systému, ani osamělost, ani bolest. To se jen má mysl potřebovala s něčím identifikovat - spojit natolik, aby bylo něco vědomě pochopeno. Jak důležitá jsem sama proti všem. Kolik hrdosti to přináší, kolik pýchy a nadřazenosti ve stavu boje, když se mysl s něčím identifikuje.

Kdo je ten, kdo bojuje a je v odporu - jsem to já - nejsem?
Kdo je ten, kdo je osamělý, sám proti všem- jsem to já - nejsem?
Když někdo zranil toto mé oddělené 13 leté já, co se stalo?
Odpor, vnitřní boj, osamělost.

Uvědomění je o tom vidět skutečnost.
Skutečnost je taková, že nic z toho neexistuje.
Není třeba usilovat o oddělení a vymezení.
Není třeba usilovat o spojení se všemi lidmi.
Děje se to samo. 
Děje se skutečnost.
Jak uvnitř, tak navenek.
Klid a přijetí - vědomí.
Když vím, kdo nejsem, mohu se rozloučit s tímto iluzorním 13 letým já, které si nerozumělo.

Když vím, kdo jsem, jsem vědomým klidem a přijetím.
Nikde nemám odpor, s ničím nebojuji, o nic se nesnažím.
Jen jsem, kdo jsem.

 

Shumavan