Jak prožívat naplno své emoce a vyléčit zranění?

Jak prožívat naplno emoce a dokončit proces léčení.

Život to je rovnováha. Ve všem.

Dobře víme, že aby mohl nový život vůbec vzniknout je zapotřebí, aby se spojila ženská a mužská buňka. Žít naplno znamená mít v rovnováze svou matku a svého otce. Svou racionální mužskou část i tu intuitivní ženskou. Své vnitřní dítě i dospělého. Svou vnitřní ženu a vnitřního muže. Své tělo a svou duši. Hmotné i nehmotné. Aby v mém životě nevznikala dualita, musím i já být v rovnováze a nenadřazovat příjemné nad nepříjemným, nerozlišovat dobré a zlé.

Část musím pochopit a část musím naplno prožít. Abych se vyléčila ze svých starých zranění, nestačí mít jen racionální a aktivní přístup řešení (muž). Je třeba stejně tak rovnovážně přidat i intuitivní velmi niterný přístup k prožívání emocí (žena).

Tvoje racionální část, tvůj otec, tvůj vnitřní muž chce všechno pochopit a aktivně vyřešit.Tvoje iracionální část, tvoje matka, tvá vnitřní žena to chce naplno prožít a pasivně v tomto svém prožitku zůstat tak dlouho, dokud to vnitřně cítí jako potřebné.

Proč nemůže uzdravení začít fungovat, pokud pracujete jen jedním směrem a to druhé si nedovolíte?

Protože každý extrém chce buď černou, nebo bílou a nechce rovnováhu. Každý extrém a nerovnováha těchto dvou principů uvnitř nás řeší problém, své bolesti i život podle toho, kdo tomu uvnitř velí. Jestliže má žena slabou ženu v sobě a převahu má její mužský princip, pak tomu velí její vnitřní muž a ona bude utíkat od prožitku tím, že se bude snažit svou bolest aktivně vyřešit a k tomu ovšem zapojí silnou racionalitu svého muže. Její vnitřní žena by tolik chtěla prožít všechny emoce, ale muž jí vždy po chvíli usměrní, nějak jí to racionálně obhájí a vysvětlí, nebo v okamžiku, kdy už konečně najedou emoce do prožitku, začne tato žena okamžitě tahat do hry svůj osobní příběh a začne o něm přemýšlet, čímž utne veškeré své prožívání a je opět jako na začátku u svého aktivního mužského cíle to vyřešit. Jenže ženský princip to má za úkol jen pasivně prožívat naplno a aslepoň na chvíli nemyslet. Na žádný osobní příběh, na žádnou myšlenku - jen prožívat.

Takže buď to chceme vyřešit (silný vnitřní muž) a tedy vypadnout z prožitku (slabá vnitřní žena). Nebo to chceme prožít (silnější vnitřní žena) ale nechceme to vyřešit (slabý vnitřní muž). Jamile jsi ženou s převahou mužského principu v sobě, pak ten chlap, jeho racionalita, co to chce vyřešit, začne tvrdě bojovat proti té ženě, která si to chce naplno emocionálně prožít v těle. 

Ten kdo tomu uvnitř velí zvolí buď emocionální, nebo racionální obranu, sice začne s procesem léčení, ale pak uteče a nedokončí celý proces. A proto se mu to stále vrací. Stejně jako jeho osobní příběh. Chtít to vyřešit = nechtít to prožít.

Když do procesu správně naskočíš, tak se po myšlence začnou objevovat emoce např. hněvu a namísto toho, abys zůstal(a) jen pasivně a žensky v prožitku emoce, která právě po myšlence naskočila - jen a jen v emoci hněvu, kterou cítíš někde na těle třeba v oblasti žaludku, nebo na hrudi - tak k tomu přidáš něco navíc, co je čistě racionální a co tam nemá vůbec co dělat v tuto prožívací chvíli. Přidáš si k tomu osobní příběh a začneš namísto prožívání myslet! 

Když jen prožíváš lásku, radost, máš u toho snad myslet? Nebo si to máš jen naplno užít a prožívat to v každé buňce těla? Když posloucháš hudbu, také u toho začneš přemýšlet? A když začneš vnímat hudbu, každý její tón a vibraci ve svém těle, co tento prožitek může přerušit? Ano! Když u poslechu začneš přemýšlet. Třeba o tom, že musíš zítra ráno vstávat brzy. Co zcela jistě přeruší tvůj plný sexuální prožitek, kdy se už naplno uvolníš, má přijít orgasmus a najednou začneš přemýšlet nad nějakou banalitou, že pokud se okamžitě nezvedneš, tak ti venku zmokne prádlo  A je vymalováno. Je po prožitku, než do toho zase naskočíš, tak tě to mezitím může úplně odvést úplně pryč, od jakéhokoli prožívání krásných zážitků. A přesně toto děláme neustále. Abychom mohli naplno žít, potřebujeme nejen myslet, konat, být akční, racionální, výkonní ale měli bychom být i naplno propojeni se svou vlastní duší, se svými emocemi, svou vnímavostí, s tím, na co se nedá sáhnout a přesto to existuje, jako láska. A stejně tak naopak, abychom mohli naplno prožívat náš život, nestačí být jen duchovní, pořád jen v duši, ve svých emocích a vnímání, je potřeba také umět to dokončit, udělat krok v realitě a pochopit to, co jsem právě prožil.

Takže EMOCE, aby nebyly NEMOCE, jak je prožít, když jsou skutečně hluboko, hluboko v nás a mají vliv na naše prožívání života?

Jen smutek, lítost, hněv, vina, osamělost, bezmoc.......atd. jen a pouze v těle, žádné přemýšlení, žádný osobní příběh, kde se budu litovat a budu přemýšlet o tom, jak ten příběh rozvinout, jaká jsem byla chudinka kdysi dávno, jaké to byly křivdy. Kdepak, žádná myšlenka navíc, žádný příběh. Nic. Jen poslouchám hudbu (emoci) a prožívám jí v těle, jakmile odejde z těla pocítím úlevu, uvolnění, teprve potom si můžu po prožitku dovolit i myslet a pochopit. Kdo to má obráceně a má v sobě silnou vnitřní ženu, která tomu velí a muže slabšího, tak může naopak jen emočně prožívat, plakat, utápět se v tom, ale pak chybí síla dokončit to pochopením a vyřešením jednou provždy aktivním racionálním mužským principem, který řekne dobře, je již prožito, je vyplakáno, teď už se zvedni a sleduj jen každý svůj další nový krok....

A dýchej....

 

Shumavan