Jak z toho ven? (sociální fobie, strach, úzkost, panika, deprese)

Když ven nevede žádná z vnějších cest, jak narazit na tu vnitřní?

Jde o vnitřní obnovení vztahu se sebou samým a posléze o obnovení vztahu se vším vnějším, které nás přestalo táhnout, motivovat, nabíjet energií a touhou naplno žít, radovat se z toho, co svět, vztahy a život nabízí.

Prvním bludným kruhem je v takovém stavu paniky a úzkosti neschopnost vyjít ven, zapojit se do běžného života, strach a stres, který se začne projevovat buď jen jako deprese - chci jen spát, nevnímat, zapomenout, neprobudit se, v další fázi se začne ve stresové situaci projevovat silnějšími fyzickými projevy, jako je bušení srdce, pocení, nevolnost, pocit, že nemůžete dýchat...

Tento první bludný kruh jde ruku v ruce s druhým bludným kruhem, stejně stresujícím a daleko silnějším - špatným pocitem z vlastní neschopnosti: že nedokážu normálně fungovat jako ostatní lidé, že se nedokážu začlenit do společnosti, že jsem na tomto světě omylem, že se s tímto světem nedokážu vyrovnat, jako všichni kolem mě a nedokážu z něj mít radost, že mě ničím nelákají běžné radosti a zábava lidí, že ztrácím vztahy s blízkými lidmi, kteří se mnou musí mít svatou trpělivost, když se s nimi odmítám stýkat a chci být sám, nebo musím zůstávat u rodičů, kteří mě živí, protože já se nedokážu osamostatnit, že se nedokážu jednoduše zvednout a cokoli udělat pro změnu, že přicházím o práci, finance, protože je pro mě nemožné jít s těmito stavy pracovat mezi lidi.... 

Když jsem se snažila držet vnějších věcí a vztahů s jinými lidmi, třeba radosti z přítomnosti dětí, které miluju - zase jsem propadala do absolutní beznaděje a pocitu špatnosti, že z nich právě teď neumím mít radost, že mě všechno vyčerpává, že mě to nijak netěší a nemotivuje vyjít ven, že mě to nezvedá nahoru, protože mít radost právě teď cítím jako další závazek a povinnost. Tím to bylo ještě horší. 

Začít se musí u PŘIJETÍ TOHO, CO JE - aktuální stav, přiznat si pravdu, že mě vnější věci nezvednou, podívat se na odpor a strachy, které mám ze života, který žiju právě teď. Může se vyplavit všechno možné z minulosti, ale také to, co mám spojené s budoucností - kde vidíme bezvýchodnost života, že není kam utéct, ani kam se schovat. Přijmout tento stav bez energie, přestat se do čehokoli tlačit třeba kvůli blízkým, nebo že musím vstát, protože jsem bez peněz (to všechno jsou vnější faktory, které tlakem prohlubují pocit špatnosti, deprese a úzkosti). Protože mou hlavní myšlenkou v panickém stavu byla myšlenka (ano, pouze myšlenka, skutečnost to není) nemůžu volně dýchat a není kam utéct - pracovala jsem s ní. Představovala jsem si, jaké by to bylo žít bez ní, jak svobodně bych se bez ní cítila a jaké by to bylo, kdybych takto silně uvěřila opačné myšlence - můžu volně dýchat a můžu kdykoli svobodně odejít. Postupně jsem uvolňovala všechna ALE.... až ve mě pomalu začala sílit věta: cesta ven existuje.

Dalším zásadním krokem je ROZHODNUTÍ - což je, jak už jsem psala mnohokrát STAV, KDY NA NIČEM JINÉM NEZÁLEŽÍ, začít s novým vnitřním vztahem k sobě. S malou radostí z každého malého krůčku, který se ten den povede a na ní se soustředit. Vnitřní radost má daleko větší sílu, než kdyby ten den přišla nějaká vnější událost, která Vás opět dostane do propadu - to se totiž stane ještě mnohokrát a je dobře s tím počítat (nechci říct očekávat, ale počítat s tím, že stejně jako malý úspěch, přichází druhá strana mince malý neúspěch). 

Zprvu jsem se přiměla k fyzické aktivitě, kterou jsem mohla dělat doma sama, ne mezi lidmi. Po cvičení jsem měla příliv energie a začalo mi být lépe fyzicky. Hodně času jsem trávila s hudbou, představovala jsem si své "staré mladé" já - radostné, tančící a uvolněné, beze strachu a s touhou žít a poznávat. Všechny ty úseky života, kdy jsem radost a energii ještě měla na rozdávání, k tomu jsem si pouštěla hudbu, která mi s tím obdobím rezonovala. Tím jsem se zase začala cítit, jako mé já, se kterým jsem se opět chtěla potkat na stejné vlně. Někdy stačí si zavřít oči a v imaginaci si představit, jak se potká současné já, s tím pravdivým a bezpodmínečným, které je vždy přítomno - nikdy ho totiž nemůžete ztratit a ať uděláte cokoli, ať se setkáte s jakýmkoli dočasným životním stavem (štěstím, neštěstím, radostí, neradostí, emocemi, myšlenkami), pravda a to, kým ve skutečnosti doopravdy jste, je tu stále, je už hotové a není na něm co měnit. 

Každý v sobě máme několik osobností, které spolu bojují, protože netuší, jak klidný stav nastane, pokud spolu začnou spolupracovat - spojte ty bytosti v sobě, ať se obejmou, vzájemně pochopí a podpoří - nikdo jiný to totiž v takových chvílích za Vás neudělá. Já mám v sobě přehnaně zodpovědnou, tichou a přemoudřelou stařenu, která přemítá nad nesmrtelností brouka v lese a bojuje s mladým, odvážným bojovníkem, který nad ničím nemudruje jde a koná, ať se to někomu líbí, nebo nelíbí. Když mezi sebou začnou tyhle dvě části bojovat, je to síla. Jeden si nedovolí nic, druhý si dovolí všechno. Východiskem je ROVNOVÁHA, nikoli extrém, takže s těmito částmi sebe sama v imaginaci pracuju tak dlouho, dokud necítím, že spolu začali spolupracovat, respektovat se a učit se jeden od druhého.

Jakmile se v malých vnitřních radostech začíná měnit vztah se sebou, začne se měnit také energie. Začne se vyrovnávat, je tu daleko větší pochopení, soucit a láska se sebou v tomto stavu. Vnitřní touha začne růst, protože odpor a strach z těla odchází. A tím se dostáváme ke změně vztahu s čímkoli vnějším. Bylo pro mě důležité si ten vztah k vnějšímu uvědomit, vidět na něm opět něco, co nabudí, rozpoutá oheň ve mě, co je krásné opět pomalu poznávat a vnímat jako radost.

Nikdo Vám nemůže poradit, jaká by měla být vaše vnitřní motivace a vaše malá vnitřní radost, která se začne probouzet, tu je třeba objevit samostatně a je tedy dobré si jí v sobě najít - třeba tím, že si sednete k papíru a začnete si dovolovat tu malou každodenní radost a motivaci přenést na papír, napsat si, co by to mělo být. Ruku v ruce dělejte radost svému tělu, to je důležitou součástí. Starejte se o něj, pohlaďte ho, dejte mu kyslík, dobré jídlo, protáhněte ho - ono se vám odvděčí energií, která tolik v úzkosti a panice chybí.

Pokud máte pocit, že to sami nezvládnete, nestyďte se požádat o pomoc kohokoli ke komu máte důvěru. Nejste na to sami.

Shumavan

 


kopírování a šíření pouze s funkčním odkazem www.shumavan.cz - děkuji