Je možné žít prázdniny po celý život? Je :-)

Když jsem stála na životních křižovatkách, vždy mě provázel jediný sen, o tom, jak chci žít, co chci v životě dělat - nic vzletného, ani zajímavého.

Přála jsem si, mít celý život prázdniny.
Ty na Šumavě u dědy trvající dva měsíce pro mě měly všechno - netoužila jsem jezdit k moři, mít aktivní prázdniny, jet někam na tábor a poznat nové kamarády. 

 

Kdepak. 

Jen les a já, večer rádio na plný pecky v garáži na dědově pionýru, i ty povinné sběry v horkém slunci mandelinek jsem měla tak nějak ráda a sestřenku a bratránka, kteří se mnou vymýšleli ty nejzběsilejší nápady. Slunce, déšť, zvláštní klima, volnost, svobodný prostor...

A teď ty prázdniny žiju. Každý den. 
Není to pohádka, má to hodně much, které mi to občas vrací k myšlenkovým konceptům, ale celkově mi tyhle mušky nepřebíjí vědomí, že jsem na správném místě, tam, kde jsem doma - doma v tom nejhlubším slova smyslu, protože ani 9 stěhování mého života mi nikdy pocit domova nedalo. 

Domov je místo uvnitř člověka, je jedno odkud kam, na jak dlouho a pro co do budoucna - stačí pro teď. 

Pro dnešek, co nikdy nekončí.

Shumavan