Jednodušší život

JEDNODUŠŠÍ ŽIVOT

Právě teď je jednoduchost na nejvyšší příčce mých priorit. Cítím už dlouho, že naši rodinu vstřebalo klasické školní životní tempo, které ale není naším přirozeným tempem, ve kterém bychom se mohli cítit dobře. V době, kdy děti chodily do školky, jsme si mohli řadu věcí korigovat sami. Oba jsme byli s mužem na volné noze. Hodně jsme pracovali, ale zároveň jsme se mohli kdykoli svobodně rozhodnout, že je čas si odpočinout, změnit rytmus, být víc spolu. To nám spolu se školou dětí padlo. Vynahrazovali jsme si to určitým materiálním nadstandartem, který nám dovoloval si "užít", hodně dávat a méně očekávat. Už je to dlouho, kdy jsem začala cítit, že mě to vysává. Že chci mít kolem sebe daleko míň věcí a závazků, ale víc času pro sebe, pro rodinu, pro to, co je pro mě skutečně důležité. 

 

Že tohle všechno ráda vyměním za klid, méně shonu a rozptylování. Kdybych byla sama, udělala bych to automaticky a daleko dřív, s rodinou mi to rozhodování trvalo dlouho. Opustit všechno a jít zase do neznáma. Pokolikáté už? Rozhodně to není poprvé, ale teď to bylo těžší. Všichni k tomu museli dospět svým tempem, nešlo jen říct - tak jdeme, protože to tak cítím.

Takže teď odlehčuju ... od majetku, od závazků a počítám se ztrátami. Nejtěžší je to s lidmi, které má člověk rád, musí se počítat se zklamáním, ale věřím, že kdo skutečně chce, najde si vždy cestu. Ať je jakkoli vzdálená. Stejně vím, že musím jít.

Život je změna. Ač jí rozum nedokáže chápat, srdce to ví. Ví, že určité volby jdou směrem k životu a určité volby vedou ke smrti. Ten, kdo se snaží udržet své jistoty, jen proto, že nemá odvahu jít dál, může buď poslechnout volání duše, nebo zůstat. Obojí je v pořádku, jen někdo ŽIJE a druhý pomalu UMÍRÁ.

Shumavan