Jen dýchat

Dnešní dopoledne jsem "jen dýchala" na skupinovém vědomém dýchání, všechny třpytky mám krásně usazené na dně mozku, jak to krásně nazvala holčička z videa. V sobě mám to ticho, klid a hluboké vědomí JÁ. Žádné myšlenky, žádný příběh o sobě, žádné analýzy, žádné proč se mi co stalo, kdy a s kým - jen JÁ v těle. A ticho. Nádherné ticho. Člověk pak skončí, prožije naplno v těle všechny ty emoční bouře i příběhy, co se vkrádají v myšlenkách a přestože to vypadá zpočátku na drama, za chvíli je po bouřce, vše se usadí a v těle i duši zůstane jen hluboké uvědomění, klid a hluboká láska. A k tomu stačí jen dýchat, jen dýchat, jen dýchat - ne že by se tam sem tam nevkradla myšlenka, ale soustředěním se na dech, není prostor cokoli analyzovat a promýšlet - jste jen v hlubokém prožitku. Hluboké prožitky se pak těžko sdílejí, protože jsou velmi niterné a tiché. Snad jen to vlastní a ničím nenahraditelné uvědomění, že je všechno v pořádku, neexistuje žádný problém, vše je vyřešeno a není třeba dál žít příběhem z minulosti, ani vymýšlet drama fiktivní budoucnosti.
Otevřeš oči a jsi jen teď a tady.

Youtube video: Just breathe 

Shumavan