Jsme jedineční a máme svou vlastní cestu

Jsme jedineční a máme každý svou vlastní cestu

1. Položte své jedinečné myšlenky, emoce, vnímání, zážitky na oltář života - na této Zemi není nikdo jiný úplně stejný, jako jste vy, ani nikdy nebude. To je úžasný dar. Tento dar nehromaďte, byl vám darován, abyste jej předali ostatním. Podělte se se světem o tento jedinečný dar, jímž jste vy.

2. Vylezte na vrchol své osobní hory - přemožte svůj strach z výšek a z toho, že jste jiní. Jiní jste a jiní být máte. Vaše jedinečné rozdíly, jsou právě těmi dary, jež jste dostali, abyste se o ně dělili se světem. Pocity odcizení, které můžete vnímat, neboť ostatní lidé nemyslí a necítí stejným způsobem, jsou jen iluzí strachu. Užívejte si rozdíly, respektujte je, jsou různé cesty vedoucí ke stejnému vědomí. Být sám se svými vlastními myšlenkami, pocity a vnímáním vyžaduje odvahu, ale rozhodnete-li se věřit, pak vás bude provádět ochrana při všech vašich vzletech i pádech. Jesliže příroda podporuje příliv a odliv, je nemožné, aby nepodporoval i vás, ať jste nahoře, nebo na dně.

3. Ze svého představení života udělejte životní dílo - co vás fascinuje? Co milujete? Po čem toužíte? Co vás naplňuje? V jakých činnostech se noříte tak, že ztrácíte pojem o čase? Jsou to aktivity, které vás naplní takovým způsobem, že půjdete vlastní cestou, nadšení a plní energie. Věřte své cestě. Není třeba dělat nic, co neděláte rádi, jen pro vaše myšlenkové MUSÍM. Vždy existuje otevřená cesta k naplnění.

4. Pracujte na svých dysfunkcích a stejně tak se izolujte od dysfunkcí ostatních lidí - ponořením se do bojů a problémů druhých lidí, ničemu nepomáháte, Vaším úkolem je pracovat na svých úkolech, nikoli na úkolech druhých lidí - to je jejich cesta. Přestaňte si namlouvat, že jste jediní, kdo je z toho může vytáhnout - to jen mluví vaše pýcha, arogance a nadřazenost a to i v případě, pokud jde o lidi, které milujete a chcete je zachraňovat. Ostatní jsou dostatečně chytří, silní a svéprávní, aby si své problémy vyřešili sami, a pokud ne, pak se sami musejí potýkat s následky, které je učí na jejich cestě.

5. Dovolte si pocítit vztek - přináší vám poselství, které je nutné dešifrovat teď hned, jestliže ho potlačíte, exploduje později a ve větší síle, neboť vy zadržíte, jako přehrada, malou vlnu, která vaším bráněním naroste do rozměrů tsunami. Děkuji můj vzteku, že se se mnou dělíš o své tajemství, jaké poselství mi přinášíš? Co potřebuji dělat jinak? Čím jdu proti sobě a postrádám sebelásku?

6. Věřte svým pocitům - naslouchtejte, ale nenechávejte se emocionálně vtáhnout, jestliže máte vztek, co jste podnikli, abyste tuto situaci pochopili? Pokud jste neudělali nic, tak proč ne? Strach? Odpusťte si výsledky, které nejsou dokonalé, jen se poučte a příště to uděláte zase lépe. Soustřeďte energii na věci, jež můžete změnit, ty ostatní stejně nezměníte.

7. Nejdříve pomozte sobě, potom ostatním - vyjasněte si jaké jsou vaše potřeby, přání, emoce, pocity, pokud to tak cítíte, podělte se o ně s ostatními, ale neočekávejte, že se o ně postarají, nebo uvidí věci stejně, jako vy.

8. Tělo je důležitou součástí - osvoboďte své tělo, aby životní sílu používalo vlastním tvořivým způsobem. Zásadovost je skvělý sluha, ale špatný pán. Prostě jen buďte v těle, dostatečně uzemnění a přitom vědomí.

9. Naučte se přijímat nejistotu - vše je pomíjivé, můžeme však žít! je dobré vyjasnit si myšlení, přijmout vlastní nedokonalosti a slabosti, věřit tomu, že existuje síla, kterou nemůžeme analyzovat, či pochopit, ale která nás vždy nasměruje tou správnou cestou. Věřte si a udržujte v životě jednoduchost - jste jako loď na klidné vodní hladině, to je jádro bytí - neexistují tu vlny, proudy, bouře - jen klid a mír. Kreativita se objeví, když se vydáte dál od lodi a začnete prozkoumávat nekonečné hloubky pod lodí.

 

10. Zůstávejte zaměření sami na sebe a na přítomný okakmžik- to není sobecké, není v tom izolovanost od ostatních lidí, zaměření na sebe zůstává ohledně vlastních emocí, pocitů, situací. Tím, že zaměřujete pozornost na své okolí, tím se vyhýbáte sami sobě - své bolesti, ale i své radosti. Proč přicházet o svou energii a dávat ji někomu dalšímu, dříve než se podíváme na svoje naštvání, frustraci a bolesti, které nám ten člověk "způsobil"? Kdo je ten, kdo se ve skutečnosti zlobí, kdo ten vnitřní boj ve skutečnosti vytváří?