Jsme zloději zodpovědnosti

Krást se nemá a dnes se k tomu veřejně přiznávám.
Kradla jsem vytrvale a důsledně po mnoho let, po celý život.
Díky nejlepšímu tréninku už od početí, jsem se dokázala rafinovaně skrývat za masku dobra a nejlepších úmyslů.
Ne, že by to nikdo nepoznal, ale z pohodlnosti a prospěchu mlčel, protože cítil, že je v tom se mnou - nevinný zloděj i spolupachatel.

Dnes je to už jen nevědomá minulost zloděje ZODPOVĚDNOSTI.
Omlouvám se všem, kterým jsem vzala nějakou část zodpovědnosti a vložila si jí mezi svůj těžký lup.
Stavělo mě to do lepšího světla, protože jsem měla pocit, že ho nemám v sobě tolik, kolik bych měla mít - že nejsem dost DOBRÁ.
Stavělo mě to do pozice potřebnosti, protože jsem měla pocit, že jinak nejsem vůbec nic, absolutní nechtěná a nedůležitá nula.
Usilovným dobře míněným tréninkem, jakmile mi jen na chvíli, narostla křídla a cítila jsem se dost dobrá, jedinečná a v pohodě - jsem byla ihned sražena zpět do pozice "nedobré" a špatné. A tak jsem raději opět vzala na záda tu těžkou krosnu, přidala další zodpovědnost a táhla to světem dál. Bez nároku na odpočinek jsem dávala odpočinout druhým. Ze zatížených dospělých jsem načas udělala bezstarostné děti. A kradlo se vesele dál, máte své stíny? I ty si beru na sebe, abych Vám ulehčila od trápení.

Jestliže jsem v někom ucítila převahu tmy, nevěřila jsem sama sobě, podcenila jsem se. Jakmile takový "anděl" ví, že vy víte, že do něj vidíte, že spatříte dlouho skrývanou pravdu, všechna tabu a nevyřčená tajemství a zákoutí duše - okamžitě zaútočí. Sejme Vás takovou silou, že pokud je ve vás ještě maličký stín pochybností o vlastním světle, o tom, kdo ve skutečnosti jste, dostane Vás zase přesně tam, kam potřebuje. Vyjdete z toho jako ten nejhorší, zatímco převlečené světlo dál putuje bez poskvrnky. Začne se ukazovat skutečný motiv páchání dobra v podobě lidí, kteří naskočí s velkou razancí a vrací ti všechno zpět.

A tak jsem se musela dostat do úplné nuly, nejdřív se naučit vidět světlo v sobě, uvidět celou pravdu o sobě a poznat konečně, že tohle je moje skutečné světlo i stín, narozdíl od toho, co si beru za své a přitom mi vůbec nepatří.

Od té doby vracím zodpovědnost všem, kterým jsem ji vzala. Každý nechť si sám prožije, to, co jen chce, i svůj hluboký pád, co na tom, že ten pád vidím, vnímám, cítím - nechť si každý putuje svým směrem, nahoru i dolů. Největší krosnu jsem nechala u maminky. Tam to mělo grády - nejsilnější emoce, největší touha zachránit, ulehčit a pocit špatnosti, když se to nikdy nemohlo podařit. Pak jsem pokračovala dál, přes všechny "oběti" v životě. Stín ohromných a poté malých pochybností o sobě se změnil v pochopení, klid a zodpovědnost za sebe, svůj život. Přitom však kdokoli požádá, ten dostane. Podle toho, co v tu chvíli potřebuje dostat a co je JEHO, nikoli mé.

A tak už nekradu. Nic. Cítím tu ohromnou proměnu a lehkost. Za odměnu mi bylo umožněno splnit si svůj největší sen - odejít tam, kde mám svoje srdce a kde začne další level, který jsem doteď pořád odsouvala vytrvale stranou, protože tohle téma zodpovědnosti za celý svět, bylo silnější.

Úkol do dalších dnů: 

Máte pocit, že kdykoli jsou lidé ve vaší společnosti, tak poleví? Stanou se nezodpovědnými, lehkomyslnými a nechávají to všechno jen na vás? Nenaslouchají Vám, ale uskutečňují vedle vás svoje sny, zatímco vy si to "neužíváte", byť jste se tolik těšili? Pak jste zloději zodpovědnosti a nevědomě do sebe stahujete 100% zodpovědnosti za všechno a za všechny, byť by si ti ostatní rádi nějakou zodpovědnost nechali a pomohli vám - nějak to vedle vás přestávají cítit jako nutné a jdou vám z cesty. Vy jste pak logicky na všechno SAMI. Nikdo Vám nepomůže. Je to všechno na vás. Jste opuštění.....

Vraťte všechnu zodpovědnost, kterou jste si na sebe vzali ať už z těch nejdobromyslnějších motivů. Motiv je stále jen motiv, nemá to nic do činění se skutečným dobrem. Dejte si cíl, že odteď začnete víc naslouchat sami sobě. Jak by Vám mohl někdo naslouchat, když vy sami sebe ignorujete? Jdete proti sobě, svým pocitům, svým touhám, jen abyste ulehčili, postarali se. Přehnaná zodpovědnost je extrém. Není na ní nic krásného, byť vás to staví do role toho "lepšího", můžete si maximálně vylepit na zeď vaši fotku a pod ní nápis nejzodpovědnější, nejdochvilnější, nejstarostlivější člověk a kochat se s ní dál. K životu úplně postačí zodpovědnost za sebe, radost z rozdávání radosti, pouhá vaše pohodová přítomnost bez přítomnosti dokonalosti. Přestaňte dokazovat komukoli dalšímu, že jste hodní, správní, nejlepší - beztak to nevědomě dokazujete jednomu z rodičů, nebo oběma najednou a lidem kolem Vás je to srdečně jedno. Chtějí Vás bez tlaku, věčné nervozity z výsledku, dobře vyladěné, šťastné a spokojené. Starému já odzvonilo. V dobrém se s ním rozlučte. Se všemi dobrými úmysly, s převlečenými anděly, kterým jste se chtěli vyrovnat, se všemi motivy i dokonalostí.
Nové JÁ je nedokonalé, chybující, umí se zasmát tomu, co nevyjde a vykašlat se na plánování každého kroku do nejmenších detailů. 
Stačí ho přivítat.

Shumavan

 

www.shumavan.cz