Kdo dává, má převahu

Vztah dvou lidí má potřebu vyrovnání.
Daří se tehdy, jestliže mají partneři vyrovnaný poměr mezi dáváním a přijímáním. Když každý, kdo dává, také bere a kdo bere, také dává. 

TEN, KDO DÁVÁ, MÁ PŘEVAHU.

Protože dal, cítí nárok, který říká, že musí něco dostat. Ten, kdo dostal, se vůči dárci cítí jako dlužník. Dluhu se cítí zproštěn, až když partnerovi dávání oplatí. Mezi lidmi, kteří spolu žijí, dochází k výměně proto, že tato potřeba existuje, neboť bez potřeby rovnováhy spojené s poutem a láskou, by nedocházelo k žádné výměně - a tedy ani k růstu. Protože partner miluje - dává, druhý také miluje - dává rovněž. Může ale také z opatrnosti dávat o něco více. Díky tomu dává druhý také o něco více a to zachovává výměnu. Úplné vyrovnání je situace, kdy vztah končí - oba jsou si kvit. 

V živém vztahu existuje obrat braní a dávání - čím vyšší je obrat, tím větší uspokojení obou. Na druhou stranu také platí, že čím vyšší je obrat, tím menší je svoboda. Protože vazba díky výměně narůstá. Když je člověk naplněný a spokojený, už nic jiného nepotřebuje. Existují však lidé, pro které je SVOBODA důležitější. Utíkají před vazbou, která se vzájemnou výměnou prohlubuje, a díky tomu je výměna méně intenzivní. Tito lidé sice dostávají méně, ale mají větší volnost. Tato svoboda je však prázdná.

Ve vztazích se dává a bere, směrem k vyrovnání, také mnoho stínů. Když je jeden z partnerů nevěrný, druhý zůstane bez "viny", pak je těžké, aby došlo k vyrovnání. Jestliže však druhý udělá něco podobného, může pak začít s vyrovnáváním dobrého. Jestliže se podváděný partner stydí vyrovnávat stíny, ničí tím vztah, v takovém případě by je totiž rozdělovala jeho nevina.

Neuvědomujeme si to, ale pokud dojde k nějakému "ublížení" ve vztahu, pak podvědomě hledáme způsob vyrovnání. Ne nadarmo se říká, že se s tím musíme nejdříve vyrovnat - nejen v sobě, ale hledáme i způsob vyrovnání s tím druhým. Je to oboustranná výměna. Někdy má nevěrný partner otevřené srdce na dlani, ale podváděný začne trestat sám sebe, začne se soustředit sám na sebe takovým způsobem, že lásku nevidí. Začne například vidět svou nedostatečnost, protože kdyby přeci byl tak dobrý a jedinečný, nedošlo by k nevěře atd. Proč VINU nejraději bereme sami na sebe? Protože jednak jsme v tom vychováváni, druhak je to jednodušší, než se postavit něčemu (záměrně nepíšu někomu) vyššímu, než jsme my sami - vyrovnání se na hlubší úrovni.

Trestat se je snazší, i když to nikomu neprospívá, ale to je nám v tu chvíli jedno - lépe se to tak chápe.

Všechno, co se děje ve smyslu vyrovnání na vyšší úrovni, potřebuje větší sílu a následně přináší úlevu. 

Dalším úkolem v poznávání vnitřního a vnějšího světa jsou naše VÝMĚNY. Dívejte se na ně jinak, začněte si uvědomovat, kde se cítíte být dlužníkem a kde dáváte příliš. Kde unikáte z prohloubení vazby na druhého člověka, protože je vám bližší svoboda a nejste ochotni víc dávat, ani přijímat. Podívejte se také na všechny svoje VINY, které Vás nutí dávat víc, než máte, nebo než musíte. Jsou to přesně ty situace, kde kradete nejvíce zodpovědnosti, a to za něco, co se stalo velmi dávno a co vůbec nemuselo být vaše - například, když vás začala maminka dávat v příliš ranném věku plačící do jeslí, sama měla pocit viny, že musí jít pracovat a vy jste její VINU vzali na sebe, neboť jste se cítili zodpovědní nejen za své pocity opuštění, ale také za její nepříjemné pocity viny a povinnosti, které jí s Vaším narozením odstartovaly (nutnost jít pracovat, únava z dítěte atd.)... Tuto zodpovědnost dnes vraťte. Není vaše. Nejsou to vaše pocity. 

Odevzdejte je do světla a lásky.
Vyrovnejte dluhy, vraťte co vám nepatří a nechte si to, co je Vaše.
Koneckonců, nesete to zbytečně dál, předáváte to vašim partnerům i vašim dětem - je načase tu zátěž odhodit a radovat se ze života spolu s vašimi blízkými.

 

Shumavan