Když je láska tou jedinou potřebou

Když se její vnitřní dítě dostatečně naplnilo láskou a přijetím,
spadlo jí z očí tisíc filtrů, kterými se chránila před všemi, kdo 
jí chtěli projevit lásku a přijmout ji.
Přestala se zlobit na celý svět a zejména sama na sebe.
Přestala si vynucovat klid a zavírat se před světem.
Začala se na svět dívat i jeho očima.
Na to, co potřebuje a jak jí projevuje svou lásku.

Než jí spadl šátek z očí, namlouvala si, že jí žádnou lásku neprojevuje, 

že jí nedává to, co potřebuje, že jí nevnímá

a žije si sám pro sebe.

Teď pochopila, že tou jedinou ženou, 
která si žila sama pro sebe, byla ona.
Že ho nevnímala a necítila jeho lásku,
protože se před ní uzavřela v bezpečí svého strachu.
V tom, jak jí projevoval lásku, viděla jen narušení
svého klidu a potřeby být sama se sebou.
Jeho pozornost jí ubíjela a přála si být neviditelná,
tak jako kdysi, když byla malá a požadavky vysoké.
Najednou viděla, že jeho potřebou je to, co jí projevuje.
Potřebuje její pozornost a lásku jí tedy projevuje pozorností.
To je jeho láska. Její projev. Jeho všechno.
Stačí jen projevit trochu pozornosti
a mění se přímo před jejíma očima.

Dokud ještě neviděla, co potřebuje ona sama, 
připadala si prázdná a osamělá.
Hledala to v různých podobách. 
Od ocenění po potřebu růst.
Nakonec dospěla do bodu,
kdy se její jedinou potřebou stala LÁSKA.
Dokud její dítě žíznilo po lásce a přijetí,
měla strach lásku projevit a lásku potřebovat.
Raději se nechat ovládnout strachem, než láskou
a raději přemýšlet, než milovat.

A teď už ví, že nestačí jen vědět, 
je třeba proměnit se v lásku 
a projevovat si jí na každém kroku,
aby jí dostávala i od něj.
Přes jeho potřebu věnovat mu pozornost,
byť jí tato potřeba nikdy nepřipadala tak důležitá,
dnes ví, že se dostane k tomu, co naplňuje i ji.
A i on díky její pozornosti, dospěje do bodu, 
kdy se jeho jedinou potřebou stane láska.

Láska v jeho formě, v jeho projevu,
už jí vidí v pozvání na procházku,
byť jdou oba mlčky, někdy ve svých světech,
ale stále vedle sebe.
Vidí jí v naštípaném dříví, aby bylo teplo v krbu.
Vidí jí v tom, že se směje jejímu bláznivému humoru,
byť mu někdy nerozumí.
A vidí jí i v nedokonalosti jejich vztahu,
v tom, co všechno tu ještě chybí a teprve rozkvétá.
A uvědomuje si, že jsou stále na začátku, 
byť už za sebou mají dlouhou cestu,
že se oba učí MILOVAT,
neprosit o lehčí břímě, ale důvěřovat a jít dál,
projevit více respektu tomu,
co potřebuje ten druhý a projevit to.

A nikdo jiný než oni dva tomu neporozumí,
to, co je spojuje, je i přesahuje
oba si to vybrali a milují svůj výběr.

 

Shumavan
www.shumavan.cz

 

 

PS: Dnes se zkus dívat očima druhého, zapomeň na to, čeho se bojíš, na všechen vzdor, truc malého dítěte a projev mu to, co potřebuje projevit. Po svém, po malých krůčcích, upřímně. Uvidíš ty zázraky.