Když nic nejde II.

Když nic nejde.... a zároveň jde všechno, co chceš

Ten příspěvek jsem napsala před rokem, těžko říct, proč jsem se k němu vrátila právě teď, když mám pocit, že to právě teď JDE lehoučce. Možná z vděčnosti za ten ohromný posun, který v sobě cítím a taky díky dalšímu pochopení celistvosti života. Co je to vlastně ten pořád dokola omílaný ideální život? Pro mě je to život s oběma stranami mince. Není to jen pozitivní, není to jen negativní. Je to vždy takové, že něco ti to přináší a něco zase odnáší. 

Na jednu stranu povýšení, vyšší plat, odměny. Na druhou stranu menší vnější svoboda, která je pro mě ale svým nekomfortem ohromná studnice poznávání. Lidí, situací, mě samotné. Taky poznání, že vnitřní svoboda je něco, co s tou vnější nemá nic společného, a že se cítím neskutečně svobodná, protože o tom, zda zůstanu, nebo nezůstanu v nekomfortních situacích, si rozhoduju jen já sama a zároveň mám svou klidovou zónu, kde jsem takzvaně finančně nezávislý tvor a v tom je zároveň i pohodový komfort. Jak říkám, dvě mince jednoho. Těžko to oddělíš. Je to ten "ideální život"? Jasně, protože my můžeme žít jedině ideální život, nic jiného jednoduše neexistuje. To jen hlava občas zabloudí.

Tam, kde mám ještě odpor (strach), tam si žiju svoje lekce a děje se mi přesný opak toho, o čem si sním. Tam si to ještě prožívám ve všech situacích, které to obnáší. Takže namísto vysněného klídku, jsem pořád středem pozornosti všude, kde se objevím. Ještě s tím nejsem smířená, což mi přináší kuriózní situace-třeba obvinění z krádeže tří šroubů v obchodě-no dobře, tak se přiznávám, mám lehčí úchylku na šrouby, mám taky nadstandartně výrazné dítě, díky kterému jsem pořád na koberečku ve škole, nebo vysoké pracovní výkony, které mě dostávají přirozeně do popředí v pro lidi "podezřele krátkém čase", to nebude jen tak, nebo když hraje smyčcové kvartero ve ztichlé kapli, pod mými syny se propadne s rachotem lavice, která tam vydržela staletí, načež se otočí celý kostel... a další denodenní kuriózní situace, které mě nenechají zapadnout v davu Emotikona smileA mě se tak nechce nikam chodit a mě se tak nechce s nikým mluvit a mě se tak nechce nic, jen mít klídek o samotě...až mám díky tomu svému odpůrku a strachu pravý opak. Tak to funguje, já to vím, všichni to víme, ale mě se tááák nechce tenhle odpor opouštět, tak s ním žiju a smiřuju se s ním a přijímám sebe takovou jaká jsem-na očích i když se schovám pět metrů pod zem a vyhýbám se tomu všemožným způsobem... ještě to nějakou dobu potrvá... to vím a přijímám.

V ostatním se vracím k celistvosti, protože to beru takové, jaké to je a jak to život přináší, takže tam se neděje nic. Není to tak časopisově ideální, jak se všichni snaží prezentovat, když ukazují jen to nejlepší ze svého života. Víte, že to píšu tak, jak to je, bez příkras, takže kdo touží přirozeně po tom, co v životě nemá a pořád tím ztrácí čas, jak se zaměřuje na to všechno, co ještě nemá, čeho nedosáhl a co mu nejde, tak připomínám, že VŠECHNO má své obě strany jedné mince, celistvost je ve všem. Chceš-li mít vedle sebe milujícího partnera a žít v dlouhodobém vztahu, může ti to ubírat na vzrušení, přitažlivosti a touhy, můžeš mít klidné soužití, které ale někde ubírá na dramatu a zapálení pro toho druhého, někdy i pro sebe. Jestliže prožíváš neustálé drama, rozchody, ubírá ti to na klidu, ale přináší zase výzvy začínat zas a znovu, neustále se proměňovat. Jestliže nemáš děti a nemůžeš je mít, pak možná nevidíš, že máš dost svobody rozhodovat v životě jen o sobě a vytvořit něco jiného, pro co se to všechno v tvém životě děje.  
Když máš období stagnace, kdy žádná akce nevychází, pak nevidíš příliv sil a poznání, které ti to přináší. S přílišnou akcí zase toužíš po klidu, ale učíš se stanovit si životní priority.

Všechno má svůj potenciál, proto neplýtvej časem na přemýšlení o tom, co není, co neexistuje (co nemáš), ale dej svou energii do toho, co je. Přijmi to. Nehledej příčiny, nehledej další a další myšlenkové koncepty, kterým by sis to zdůvodnil, omluvil, nebo nešel do praktického kroku.

Stačí si jen lehnout, podlehnout, splynout s řekou, časem a místem, kde se nacházíš a nechat to být.

 

Shumavan