Křivda

UKŘIVDĚNOST

Pocit křivdy vzniká tehdy, když si člověk myslí, že se k němu chovají nespravedlivě. Vzniká jako odpověď na způsobené roztrpčení, urážku, špatný ohlas, posměch, způsobenou bolest, bití, ztrátu. Uraženost je silně potlačený hněv.

Člověk, který se uráží, chce, aby se k němu změnil vztah okolí. 
Aby s ním lidé zacházeli pozorněji, s větší úctou, s láskou a aby si jej vážili.

Pozitivní záměr uraženosti = změnit vztah k vlastní osobě.
Ale uraženost, jako způsob změny chování okolních lidí k sobě, je hrozná. Tato emoce obsahuje skryté přání smrti (nebo neštěstí) tomu člověku, který působí křivdu. A tato agrese, směrována na jiného člověka, se pak otáčí proti samotnému autorovi a proměňuje se v program sebezničení (Dohoda s nemocí-Valerij Sinelnikov)

Jaké je východisko? 

Uvědomit si, že křivda vznikla v minulosti. Vodítkem může být současná situace a pocity z ní. I to, že jste typickým představitelem tohoto zranění, který dává často na odiv svou spravedlnost a morál, snaží se být s každým zadobře, ostře odsuzuje křivdy páchané na druhých lidech (nevidí, že do nich projektuje svou vlastní křivdu), má většinou vyhraněné názory na svět a lidi kolem sebe, je nadmíru pracovitý, zodpovědný a má největší tendence k syndromu vyhoření, neboť aby zachoval spravedlnost světa, jede na dávající energii - málokdy si dovolí přijímat od druhých (někdy podvědomě proto, že mu dluhy ostatních lidí, slouží jako další nespravedlnost a křivda, se kterou žije a kterou nabaluje).

Podívat se kde křivda vznikla - dost často to bývá vztah s jedním z rodičů, kdy vzniká pocit, že se nespravedlivě chová k druhému rodiči, nebo k nám, jako dítěti. Odpustit mu. Z vlastní zkušenosti - nejlépe se odpouští, pokud si představím, že tento člověk jsem já. Že jsou to mé vlastnosti, které odmítám vidět (potlačuji) u sebe (můj stín) a že mezi námi existuje něco jako rovnítko. Zpočátku narazíte na odpor, protože připustit si tuto pravdu, je velmi těžké. Tím se mění i můj vztah k sobě, protože přestávám odmítat tu část sebe sama, která by mohla zraňovat, pokud bych jí použila směrem ven. Tato skrývaná a důsledně potlačovaná část mého já, mě zraňuje přes člověka, u kterého pociťuji křivdu - např. chová se ke mě nespravedlivě, nechápu jeho chování, nechápu proč se uráží, proč mě pomlouvá, i když jsem mu nic neudělal/a.... (opravdu tam nebyla ani jediná myšlenka s odporem?) Emotikona smile

Začít si sebe vážit a chovat se k sobě pozorně a s úctou i k těm vlastnostem, které celý život potlačuji - případně samozřejmě automaticky odsuzuji na druhých. Tím, že zvýším toleranci, lásku a trpělivost k sobě, tím ji automaticky zvýším směrem k druhým a přiblížím se k rovnovážnému dávání i přijímání. Připustím, že jakýkoli boj s člověkem, rodiči, partnerem, školou, prací, penězi i celým světem je můj vnitřní boj - konflikt, kdy bojuji především sám se sebou a svým stínem.

Nakonec zavládne klid a skutečné ticho, co léčí. Nebude potřeba, aby Vám do života chodili hrát ukřivdění, nespravedlivě obvinění stejně zranění lidé. Pokud se s tímto zraněním setkáte, budete mít pro něj pochopení, v duchu obejmete každého takového člověka a sami ze sebe budete mít dobrý pocit, že poprvé v životě, jste skutečně spravedliví - k sobě, i všem.

 

Shumavan