Maminka silnější než člověk

Máma stíhá všechno.
Převzatý a do morku kostí zadřený automatismus z rodiny.
Máma zapomíná na sebe, nemá žádné potřeby a když náhodou ukáže slzy, celá rodina se diví.

Ta silná máma, co úplně zapomněla na to, že něco CHCE.
Že má nějaké potřeby. Že má přání. Jednou na sebe bude mít třeba čas, ale TEĎ to nejde. Teď je až na druhém místě.
Právě TEĎ se cítí izolovaná od okolního světa, protože je dokonale separovaná sama od sebe.
Nevnímá sebe, pro ty druhé.

Když byla malá, máma taky stíhala všechno. Neměla jinou možnost, než stíhat. Neměla čas vnímat sebe, pro ty druhé.
I pro ni se to stalo přirozeným. 

Jenže právě TEĎ to tahle máma vidí skrze vlastní děti. Vidí v nich své vnitřní dítě, které se neumí prosadit a říct, co chce. Musí na konec fronty, až za ty druhé. Nebo se neumí vypořádat s tím, že se ozvala potřeba-je to zcela nový pocit. A "ti druzí" zase nevnímají, neslyší, jakoby vnímali jen sebe. Tak se promítá všechno, co chybí.

Je načase uvědomit si CO CHCE. Co potřebuje. Co jí chybí. A začít si to dávat. Od sebe pro sebe. Skrze své dítě vidí sebe. A skrze ní, dítě uvidí, jak si něco přát jen pro sebe, jak naplnit své potřeby, jak mít sebe na prvním místě. A tahle máma v rovnováze, už umí vnímat svoje potřeby, takže jí nevyčerpávají potřeby druhých. Ví, že je krásné naplňovat svoje mateřství i své ženství. 

Časem se vědomí promění do ne-potřeby, ale ten krůček předtím..je tak potřebný 
Shumavan