Moje vnitřní práce - potlačované JÁ

O síle spojení s potlačovanou částí sebe  Emotikona heart 
Když jsem šla do komnaty zranění a čekala vsedě na tu část svého já, které potřebuje uzdravit, ukázal se mi velmi mladý indiánský bojovník. Nesedl si vedle mě, ale naznačoval, ať se zvednu a začnu s ním bojovat. Mému dnešnímu já se nechtělo. Říkala jsem mu, že chci mít klid, že nabírám síly, mám málo energie, nechce se mi nic řešit a chci jen sedět a být. Byl však neústupný, nedotýkal se mě, ale povzbuzoval, abych už konečně vstala a ukázala mu, že únava a touha po klidu, je jen má ochrana, na které si lpím, kterou se zabývám, abych nemusela vyjít ven a ukázat se světu.

 

Byl to jiný pocit, než když něco hodně chcete, ale máte strach to udělat. Mě se jednoduše nechtělo, převládala lenost, nechuť jít za cílem, jiné priority, žádné ambice. Energie někoho, kdo naplňuje svou vizi a předurčení, ve mě byla vyhaslá, necítila jsem ji, nepotřebovala jsem ji. Tady si pro mě přišla a chtěla, abych se zvedla ze země a ukázala mu, co ve mě je. S velkou nechutí jsem se zvedla a začali jsme bojovat - přitom jsme se ale nedotýkali, okamžitě mi to připomnělo brazilskou capoeiru, která mě vždy lákala, šlo to s lehkostí a samozřejmostí, kdy jsem cítila energii, radost, nadšení - všechno, co mi v tu chvíli chybělo. Navíc souboj neměl žádný cíl, jen se zvednout a začít cítit svoje tělo, naplnit se energií a vnímat energii toho druhého, aby byl každý pohyb v rovnováze. 

Když jsme skončili řekl mi, že je mou potlačenou součástí, kterou jsem zakopala v rámci zranění hodně hluboko do sebe. Nekultivovaný projev bojovníka totiž v době dospívání ještě nedokázal bojovat bez toho, aniž bych se někoho dotkla svým vzdorem, nechutí k autoritám, k nesvobodě a jakéhosi falešného pocitu nespravedlnosti a křivd. Teď už máš všechny nástroje, kterými můžeš bojovat bez zranění, bez doteku na obou stranách, jen pro čistou radost, nadšení a energii, kterou předáš a dostaneš i pro sebe - jen se musíš odhodlat vstát a vzít si, co se ti nabízí. K vizi, ke které směřuješ a které se nemůžeš donekonečna vyhýbat jen proto, že se ti už nechce a že se chráníš pocitem, že už nemáš sílu. 

Zavolej si mě k sobě, zvednu tě, aby ses mohla napojit směrem k nebi a podívat se na to, co je ukryto. Jednou se tam zase vrátíš, do té doby, ale musíš zvedat další lidi, aby se tam podívali společně s tebou a přesvědčili se, že nebe skutečně existuje. Pomáhej druhým vidět existenci nebe, protože tvoje uzdravení přichází skrze uzdravování druhých. 

A tak se zvedám a dávám nahlédnout lidem do jejich skrytých zahrad, do jejich stínů i jejich minulosti. Přitom však už nemusím potlačovat sebe sama a sílu, která umí tnout do živého a můžu si té energie užívat. Je to v počátcích, ale už stojím pevně na svých nohách.

Shumavan