Nastavte pevné hranice dětem

Pro nastolení jakékoli rodičovské výchovy s autoritou musí existovat nějaké místo, kde můžete spolehlivě nakreslit do písku čáru, kterou vaše dítě nepřekročí. Takové čáře budu říkat zarážka. Zarážka je kritický bod, o němž rodiče i dítě vědí, že se ho dítě neodváží překročit, dále naléhat, vzdorovat nebo ho jakýmkoli jiným způsobem přestoupit už ani o píď. 

 

Pevná zarážka je rodič, říkající o jakékoli hranici: Myslím to vážně. Nezkoušej mě. A dítě, protože ví, že rodič to, co říká, vážně myslí, už dál nenaléhá. Obzvláště když rodič řekne: Tak a konec. O tu oslavu jsi přišel. Žádná nebude. A dítě, s vědomím, že o oslavu už skutečně teď přišlo, se utiší, protože se stejnou jistotou ví, že pokud bude dál naléhat, přijde o celý narozeninový víkend. Dítě, které ví, že jeho rodiče mají pevné zarážky, nebude muset tlačit a zkoušet, aby zjistilo, kde hranice leží. Ví, že existují, a ví i přesně kde.

 

Nejistá zarážka je rodiče, který řekne: Klidně mi odporuj, ale bude tak konec s veškerým fotbalem na příští dva týdny. Dítě zírá, přemýšlí, zajíkne se, vlažně se pokusí o neslušné chování a celou dobu sleduje reakci svého rodiče. Poté rodič řekne. No ty víš, že ti nebudu bránit chodit na fotbal, ale něco už vymyslím. Dítě si zívne. Hranice byla prolomena. Dítě nezažilo sílu pevné zarážky, a tak tlačí dál a nikdy nepozná, kde bariéra začne působit. Pokud jsou vaše zarážky vratké, zamyslete se nad tím, jak vaše dítě zachází se zarážkami v jiných oblastech života. Pokud své dítě nemáte pod kontrolou doma, ale ve škole a na návštěvě u jiných lidí se chová dobře, seberte odvahu. To, že se dokáže chovat dobře na jiných místech a ovládat, vám říká, že jste ho vychovali dost dobře na to, aby dodržovalo pravidla a normy v jiném prostředí. U učitelů ve škole je míň rozkolísanosti. Dítě ví, co se očekává. Očekávejte totéž i doma a nakonec to dostanete.

Nezáleží jaké hranice nebo následky rodiče stanoví. Záleží jen na tom, aby rodiče svá slova podložili činy a nepovolili.

Jisté zarážky jsou tvrdé a nehybné jako kamenná zeď. Vyžadují, abyste svou neochvějnost projevovali vytrvale a pořád znovu, dokud dítě nepřestane o vaší přesvědčivosti pochybovat.

 

Začněte se ptát sami sebe, proč vaše dítě nebere vaše zarážky vážně? Volíte následky, které se ho nedotknou? Jst soustavně shovívaví? Vzdali jste to rychle a brzy a dovolili dítěti mít věc nebo činnost, o kterou mělo přijít? Berete to zkratkou nebo své činy podkopáváte tím, že vedete slovní bitvy nebo dítě jednou rukou hýčkáte, když druhou stanovujete hranice?

 

Není to otázka dokonalosti, ale pravidelnosti a důslednosti. Není rozumné očekávat, že to půjde hladce hned napoprvé. Váš cíl je to nevzdat a zůstat pozorní a motivovaní. Ukažte, že neustoupíte, jednejte s chladnější hlavou. Když neustoupíte, neznamená to, že vám na něm nezáleží. Nedovolte dítěti, aby vás uhodilo, tlačilo, nebo zastrašovalo, nebo komandovalo. Pokud to dělá, není to roztomilé. Pokud dvouleté dítě trvá na tom, že se vám pověsí na náušnici, okamžitě ho postavte na zem. Dejte mu jasně najevo, že to bolí a že mu tohle nedovolíte. Zareagujte pevným a vytrvalým důsledkem, pokud vás plácne přes ruce. 

 

Zarážky a hranice dělají:

-udržují dítě v bezpečí

-udržují rodiče, vrstevníky a ostatní v bezpečí

-dávají dítěti jasně najevo, co je přijatelné a co není

-ukazují dítěti, že rodiče dokážou jeho hněv a odmítavé reakce zvládnout

-pokládají základy pro to, aby dítě pochopilo pravidla a zákony mimo domov

-posilují u dítěte sebekontrolu a trpělivost

-učí dítě směřovat svou spontánnost do hry a slov ne do destruktivního chování

-ukazují dítěti, že jeho rodiče se nebojí převzít rodičovskou zodpovědnost

 

Hranice zahrnují také zónu rodičovského soukromí! Jde o váš osobní prostor. Zhýčkané děti prostor nerespektují. Rodiče jsou tu přeci pro ně a ne pro sebe!

Měli byste jako rodiče vědět co chcete. Nemůžete stanovit rozmazané hranice a pochybovat o svém soukromí a osobním prostoru, nebo mít pocit, že je to na úkor dětí.

 

Přestaňte vysvětlovat!

Rodič, který se dětem nkdy neomluvil je stvůra. Pokud se omlouvá v jednom kuse, jsou stvůry jeho děti. Mignon Mclaughlin

Je na čase vaše malého advokáta vyškrtnout z advokátního stavu. Už nebudete vypočítávat 26 důvodů, proč si mají uklidit pokoj. Ani mu nebudete vysvětlovat, proč chcete, aby vyplo videohry. Děti se se svými rodiči dohadují jako velké korporace. Oba se snaží oddálit nevyhnutelná rozhodnutí a pokuty. Dítě udělá cokoli, aby spor protáhlo a nezastaví se před ničím, co by vás mohlo oslabit, připravit vás o vaše prostředky a podkopat vaše odhodlání. Provinilci ze zkušenosti vědí, že mohou lidi utahat. Jejich cíl a naděje? Že budete zemdlení a ochablí a sport vzdáte nebo urovnáte dohodou. Pro provinilou stranu představuje dohoda vítězství, díky němuž ušetří peníze a navíc neztratí tvář. Stejně tak vaše dítě nemá co ztratit tím, že s vámi bude bojovat až do konce. Když prohraje, bude muset jít spát, vyčistit zuby, nebo uklidit  hračky. A  co riskujete tím, když ho necháte, aby se s vámi přelo? V podstatě vše-spánek, bolest hlavy, sebeúctu, svou hrdost atd.

 

Richard Bromfield-Stop rozmazlování