Nejhlubší setkání se odehrává v místě zranitelnosti

To nejhlubší a nejsilnější setkání se odehrává v místě nejvyšší zranitelnosti. Tam se potkává pravdivost s nahotou, i osvobozený život se smrtí všeho, co je v nás už přežité. 

Často píšete, že by pro vás bylo těžké odhalit veřejně své nitro, své pocity a nejhlubší myšlenky, které nejsou vždy jen nositelem světla, ale dotýkají se vašich nejhlubších stínů a strachů. K tomu říkám vždy jen to, že z toho nemám strach, protože, když jednou začneme s odhalováním všeho, co je v nás nepravdivé, už nezbývá mnoho míst, která by se v nás chtěla ukrýt ze strachu z odhalení. 

A pokud toto sebeodhalování dělám vědomě každý den, pak už není co si na mě vzít ani venku, co si schovávat a pro co se snažit o jiný obraz, než jaký je ve skutečnosti s tím vším, co cítím, co žiju a v jakých procesech se nacházím. Jakmile je odhaleno všechno, odchází i všechen strach a co je hlavní, odchází i důvod, proč si to ještě držet. Už není k čemu se připoutávat ze strachu, že to bude odhaleno světu v celé své zranitelnosti a kráse.

A to je přesně to místo, kde se potkává všechno, co má v našem životě hloubku a pravdivost. V tomto místě se setkávám se všemi, kdo to samé žijí a vědomě odhalují každý den, spolu se mnou. Potkávám lidi, co se nestydí za odhalení ani za svůj proces. Mohu žít v hlubokém a pravdivém vztahu s partnerem, kterému má vlastní touha nic už neskrývat, pomáhá odhalovat sebe. A není to žádný jednorázový proces, když denně přicházím s tím, že mám zase svůj pradávný strach, který mě paralyzuje. Den, co den jdu za svou hranici, kde se už nebojím pustit svoje emoce, nebo ukázat, že je to, co odhaluji druhému člověku, právě teď mé nejzranitelnější místo. Místo, kde riskuji nejen odhalení, ale také jakékoli zranění a bolest, před kterou mě ego kdy chránilo, abych to už nikdy neprožila znovu.

Každý máme svůj proces. Své stíny a své emoce. Může nás to rozebrat, absolutně pohltit a v takovém okamžiku je důležité se zastavit, procítit a DOVOLIT všemu, ať je to právě takové, jaké se to v tu chvíli ukazuje ve své nejvyšší pravdivosti.

Tam, kde je to pro někoho jednoduché, to pro mě může být tou nejtěžší zkouškou a naopak. Takovou zkouškou jsem si teď prošla a cítím se jako znovuzrozená. Pustit se strachu z bolesti, ponížení a odmítnutí, pro mě znamenalo ohromný skok k vnitřní i vnější svobodě. Tou nejvyšší dohodou se mi stala pravdivost v každém okamžiku života - to ke mě přitahuje hloubku a moudrost, která je celistvá. Ukazovat pravdivě svůj proces, aby lidé kolem mě dobře věděli, že v tom nejsou a nikdy ani nebudou sami. Proto nemám strach popsat to, čím si procházím a ukázat to světu. Není pak už žádného místa, které by nebylo vědomé a tudíž zranitelné. 

Neboť zranitelné je jen to, co se skrývá a strachuje se odhalit v pravdě.

Každý den teď prostupuji za bránu strachů s vědomím, že dovoluji, ať se stane cokoli. Přicházím jako první a žádám o dotek, přistupuji k tomu s láskou a otevřeností k přijetí všeho, co s tím přijde. Je to ještě hodně legrační proces, jsem v tom ještě trochu neohrabaná jako malé kuřátko, ale jdu... ať to vypadá jakkoli, ať se to děje. DOVOLUJI SI TO.

A měním úhel pohledu na bolest a zranitelnost, vnímám jaký je to dar. Jakou hloubku v sobě má. A jakou velkou lásku. Nakonec pod všemi emocemi a strachem je vždy jen láska. To není fráze, ale velmi přítomná a vědomá zkušenost posledních dnů. Ať se to tváří jakkoli, ať se jakkoli dlouho zlobíme .... děláme to proto, že tam v nejhlubších vrstvách MILUJEME... milujeme... a to tak silně, že nás to polovinu života drtí a kouskuje na malé části, které se skrývají ve své zranitelnosti. Po odhalení těchto částí, však zavládne jen velmi vědomý a přítomný prožitek LÁSKY. 

Děkuji za toto vědomí a puštění se posledních strachů z odhalení všem mým učitelům, Lucii Chaye a Kurandeře, ženám, které jsem tam potkala a které jsou tak nádherné bytosti, že mám ještě teď slzy v očích, když si vzpomenu na jejich ohromnou podporu a lásku, s jakou přijaly můj největší strach. Bylo pro mě velmi těžké mít takovou pozornost. Nikdy jsem si ji nedovolovala - pozornost a lásku jen pro mě - měla jsem z toho strach a proto mi tak velká pozornost nebyla nikdy příjemná. To proto, že žít ve stínu, bez pozornosti druhých lidí, pro mě bylo bezpečné, tam jsem se schovávala před bolestí z lásky a pozornosti, která byla vždy bolestivá, namísto příjemná. 

A to už teď není třeba.... symbolika byla jasná, ty zkouškou neprojdeš, když je tma a přítmí, tvé zkoušky se už budou dít jedině na světle - v ranním světle, kde se nic již neschová a odhalí se vše. Tvé místo je na Slunci. Tak jsi se narodila, za východu Slunce... v slunečním znamení Lva, s ascendentem ve Lvu a Sluncem přímo na něm... světlo, srdce lva a život, kde máš být vidět. To jsi TY.

Děkuji všem, co u mého znovuzrození byly se mnou. Za všechna má L-ka (Lenka, Lea, Lucka, Lásky v kruhu jako podpora... vděčnost za vás bytosti nádherné)

 

Shumavan