Nenávist je ve skutečnosti závislost

Silná nenávist, kterou lidé chovají ve svém nitru vůči rodičům má stejný cíl - vynutit si nezávislost bojem, či silným odporem.

NENÁVIST však způsobuje opak: ZÁVISLOST. 

"Pro mě má matka zemřela, nemá již na můj život žádný vliv, to, co mi udělala jí nikdy neodpustím!" Zatímco to pronáší, přímo cítíme jeho zlost a nenávist vůči matce. Skutečně věří tomu, že již není závislý. Nechce se mu pochopit, že nemůže negativní pocity prostě odstavit. Naopak, znovu a znovu se vynořují a způsobují rozladěnost a nespokojenost. Věčně nedosycené potřeby. Tedy i věčnou závislost na lidech, které zdánlivě odmítá - na kontaktu s někým blízkým, na doteku...

 

Znovu v některých osobách bude svou matku poznávat a dá se čekat, že s těmito osobami (často s partnerkou/partnerem) bude opakovat známý spor s matkou. 

Může utíkat, jak daleko chce, svou matku si bere stále s sebou a dominatní pocit, jeho nenávist, bude pořád při tom. Život bude v rozhodující míře určován tím, nakolik pozná, že i u něj se vyskytují opakovaně tytéž způsoby chování, které tolik nenáviděl u své matky. 

K jeho vysvobození patří i to, že je schopen mít slitování s utrpením druhých. Začne být shovívavý k nedostatkům druhých lidí a tedy postupně začne pociťovat soucit k nedostatkům vlastní matky. 

Jakmile je proces přestřižení pupeční šňůry uzavřen, rodiče integrování, již nepotřebuje s rodiči bojovat. Člověk, který prožil traumatický vztah s matkou, potřebuje stabilní vztahy, nikoli povrchní. Potřebuje znovu nalézt klidnou půdu pod nohama, začít být kvalitním vnitřním rodičem svému vnitřnímu dítěti, rozpoznávat své skutečné pocity a své skutečné JÁ, namísto falešného - je mi to jedno, mám to na háku, už mě to nezajímá....

Cesta k pravdivosti, otevřenosti je otevřená pro každého, ať je zkušenost jakákoli, nikdy nám to nebrání otevřít se, důvěřovat a MILOVAT. Což je to, po čem každý z nás touží.

Shumavan