Není co odpouštět ani komu

Dokud nevnímáme plným vědomím celý příběh,
je stále co odpouštět, je tu stále někdo v roli viníků a v roli obětí.
Ve skutečnosti jsou nevědomé činy jen nevědomými činy.
Jsou řetězcem dávným nevědomých činů nás samotných.
Jsme zodpovědní za vše, co se projeví v našich životech.
Pak přijde ta chvíle, kdy už není třeba hrát žádnou roli
ve fiktivním příběhu. Vyjeví se celý příběh a zůstane jen příběhem.
Uvědomění, že není co odpouštět, je pak neuvěřitelnou svobodou.
Klíčem, kterým si můžeme odemknout pradávná pouta.

 

Nahko zde popisuje setkání ve vězení s mužem, který zavraždil jeho otce. Sám uznal, že v životě konal nevědomě a stával se svým vztekem a agresí vůči tomuto muži, než si uvědomil, že stejně tak, konal ten nevědomý muž - stal se svým hněvem.
Klíč k osvobození, tak daroval oběma.

Shumavan