Neodkládej novou cestu, odlož sebe.

Většina lidí se na cestě životem někde zastaví, zatímco by mohli pokračovat, jen aby se nemuseli vzdát zažitého kousku sebe sama, protože to bolí. Většinou jde o nějakou vlastnost, kterou považujeme po celý život za prospěšnou a hodnotíme ji, jako pozitivní. Když pak stojíme na rozcestí, bojíme se jí odložit, i když cítíme, že právě teď už nám přestala sloužit. 

 

Časy se mění. 

 

Odložit svou nezávislost, závislost, zodpovědnost, pravdu, schopnost i neschopnost, to vyžaduje cit pro přítomnost, i když to bolí. Nikdo se tomu nevyhne. Vždy přijde čas, který vám nedovolí jakoukoli aktivitu, dokud se nenaučíte odkládat přežité. Dokud se nepodíváte do tváře svému největšímu strachu a nepřiznáte si, že tu s vámi žije. Je jedno, jakkoli, pro vás, pozitivní vlastnost k odložení to je. Žádné rozdělení totiž není. 

 

Všechny vaše ideologie a životní styl musí ustoupit, abyste viděli třetí cestu. Ta je na rozcestí vždy přítomna, jen jí nevidíme, protože jsme plně zaujati svým buď a nebo, svým extrémním pojetím jen jedné strany mince. Všechno naše rozdělování vede pak k tomu, že nevidíme možnost spojení obou cest v jednu třetí, ale úplně odlišnou.

 

Proto když se rozhodujete, podívejte se na možnosti propojení obou cest. Třetí varianta vás najednou překvapí a vy zjistíte, že je jedno, co jste ve skutečnosti udělali, nebo neudělali, protože něco ve vás, se navždy změnilo. A to je přesně ten čas, kdy je možné udělat nový krok.

 

Shumavan