Nevěř osobnímu příběhu, jdi dál

Oběť v nás, která nás svádí k sebelítosti, se ráda probírá svou osobní minulostí - svým životním příběhem a sčítá staré křivdy, rány a nesplněná očekávání. Jenže každý osobní příběh je smyšlený příběh, který se skutečností a pravdou nemá nic společného. Je to jen osobní výpověď toho, kdo to nějak po svém probral, vnímal a cítil. Bude-li ten samý příběh vyprávět partner dané osoby, vytvoří úplně jiný příběh a jinou skutečnost, ačkoli jí oba prožívali v jednom čase i místě. 

jakmile tomuto příběhu, který není skutečný dlouhá léta věříme a přísuzujeme mu velkou osobní důležitost, tak se zas a znovu propadáme mimo proud života.

 

Jednou provždy na tento příběh zapomeňte, pusťte ho po vodě. Co vám měl dát, vám již dal a není pravdou, že vám cokoli vzal - to je jen iluze. Tehdy, jste byli jen prázdní ve své duši. Prázdné nádoby, kterým nebylo co brát, neboť prázdné nádoby se nejdříve musí naplnit zevnitř láskou a to, co je uvnitř je vaším jediným vlastnictvím, které si jednou odnesete sebou i na onen svět. 

To, co vám bylo rádoby vzato - bylo jen vnějším zdáním, nic trvalého a stabilního, oč by bylo dobré opírat se celý život. Bylo to něco, na čem jste jen zakládali falešný obraz své osoby. 

Už žádná lítost, všichni vám mohli jen dát, co jste poťrebovali a vzít jedině to, co šlo proti vaší duši. Od rodičů počínaje po vztahy vašeho života. 

Nemusíte být nutně vděční a milující - třeba to nepůjde hned, ale stačí, když jen přijmete to, co je a přestanete se v tom hrabošit. Život na vás celou dobu čeká, až se rozhodnete ten příběh pustit a žít se vším, co život přináší. Tak jako to umí malé děti, nebo zvířata.

Už ani den v minulosti - tady a teď.

Shumavan