O duševním úklidu

Stává se vám, že když chcete uklidit nahromaděný bordel, musíte mnohdy udělat ještě větší, aby bylo možné uklidit? 

Vymyslíte si, že ještě převléknete peřiny, takže na zemi máte hromadu prádla, namísto toho, abyste jen zaklidili peřiny na svoje místo, vyndáte ze zaprášených šuplat to, co tam už dlouho odpočívalo, abyste setřeli prach. Když vidíte tu spoušť, chce se vám brečet, jste téměř bezmocní, při představě, že tohle všechno bude muset být očištěno, aby zavládla harmonie. Nechce se vám postupně očišťovat prostor po prostoru, však to tam mohlo ještě nějakou dobu ležet a navenek to bude vypadat čistě a uklizeně. Nejraději byste utekli a říkáte si, že já se do toho vůbec kdy pouštěl(a). Ale když už to jednou začalo, nezbývá než se tou cestou dát, a tak jdete a kousek po kousku třídíte. Díváte se na to a mnohdy při tom najdete něco vzácného, na co jste už pomalu zapomněli. Máte čím dál lepší pocit, ač to zpočátku vypadalo beznadějně a pak lup. Začne vás to bavit a dokonce už přestanete vnímat jediný cíl: dokonale uklidit. Začnete vnímat, že jakákoli nedokonalost, klidně může zůstat na svém místě a to, co pro vás dřív bylo neakceptovatelné, teď s klidem oprášíte a necháte to být takové jaké to je. 

Přesně k tomu se dá přirovnat duševní úklid. Zpočátku to vypadá beznadějně. Bolí to. Je to nepříjemné. Dočasně se zhorší, ten zdánlivě uklizený dům a začne vypadat jako hromada harampádí. Dříví, co se začalo štípat teď leží všude kolem a nechce se vám ho vysoušet na slunci a srovnávat do komínků. Jste zmatení, říkáte si, proč jsem se do toho vůbec pouštěl (a). Pak přichází fáze, kdy vás baví se v tom všem přehrabovat, prohlížet si staré fotky, leštit obrazy. Ale i ta pomine. Přijde nová fáze, kdy se smíříte se vším, i s tím, že to nebude dokonale čisté, protože právě takové je to nejkrásnější. Přijmete sebe i svou řeku a přestanete bojovat. Dokonce už ani nehledáte v minulosti, jen se učíte milovat to, jak dům vypadá právě teď. Začnete být sami sebou a začnete se milovat i v době proher. Nejen když jste na výši. V takovou chvíli se může dočasně zase zabordelit celý dům, ale vy už víte, jakou cestou si udělat pořádek. V pořádku v životě je velká symbolika. Můžete ale milovat i nepořádný život. Všechno je krásné a v pořádku. Stačí jen přestat popírat. Přiznat si pravdu. Rozseknout to.
Miluj proces, miluj sebe v procesu.
Shumavan