O lásku se už nebudu nikdy prosit

Nejčastěji se setkávám se dvěma typy zraněného vnitřního dítěte:

1. O LÁSKU SE UŽ NEBUDU NIKDY PROSIT
Dítě, které velmi záhy zjistilo, že nemá cenu usilovat o lásku. Říká své matce, jsem tady, miluji tě, ale ty mě nevidíš. Jsi příliš zahlcena sama sebou a vlastními problémy. Cítím, že jsem pro tebe jen někdo o koho je potřeba se postarat. Děláš jen to, co je nejnutnější, protože na nic dalšího nemáš kapacity. V domě je uklizeno, je o mě materiálně postaráno, ale citově strádám. Nemá cenu se dál snažit projevovat ti lásku, protože ty jsi naplno ve své hlavě a lásku, která vychází z mé bytosti, neumíš přijmout. Dávám, ale ty nepřijímáš. Dítě co to vzdalo, uzavřelo se do sebe a slíbilo si, že už nikdy nebude prosit o projevy lásky. Je samotářské. Vystačí si samo. Pozornost, která se mu dostávala, byla spíše nepříjemná a zatěžující. Slíbilo si, že už nikdy nebude nikoho potřebovat a milovat, aby znovu nepocítilo bolestné odmítnutí.

V dospělosti je toto dítě plně samostatné, dokáže se o sebe dobře postarat, všechno v životě zdánlivě dobře funguje. Je to něj dobře postaráno, ale citově strádá. Má všechno, jediné co chybí je láska a radost. Je spíš samotářské a nemusí společnost jiných lidí, dobře si vystačí o samotě a vyhovuje mu to. 

2. ŽEBRÁM O LÁSKU A NEMÁM NIKDY DOST
Dítě, které dost často soupeří o lásku se sourozenci, s jedním z rodičů, s prací (učitelka, která upřednostňuje děti ve škole a na své vlastní už nemá čas ani kapacitu), s aktivitami jednoho z rodičů (může to být i nevěra, tedy soupeření s milenkou či milencem, který zasahuje do vztahu). Vidí, že je tu někdo, s kým je potřeba soupeřit a ukázat, že je lepší a stojí za zvýšenou pozornost. Je tu konkurence, někdo kdo je lepší než já (všichni jsou lepší než já a nikdy to nebude jinak, protože mám o sobě sám nízké mínění). Touží zoufale po ocenění, po důkazu lásky. Sebevědomí je nulové. Vždy se najde někdo nebo něco, co je důležitější. Dítě co si slíbilo, že udělá všechno možné i nemožné pro lásku rodičů. Že vystuduje školy-pořád to nestačí. Že bude úspěšné v kariéře-pořád to nestačí. Že bude nejlepší a nejdokonalejší na celém světě.

V dospělosti je toto dítě nenaplněnou studnicí, do které můžete lít vědomosti, důkazy lásky, můžete dělat všechno možné i nemožné a stejně vám nikdy neuvěří a nikdy pro něj nic nebude DOST. Deficit lásky je natolik silný a potřeba po lásce jako žízeň, která se nedá nijak uhasit, že vždycky v životě něco chybí. Začnou chybět peníze. Nebo chybí partner. Nebo práce a nový směr. Je společensky aktivní, potřebuje kolem sebe pořád nové podněty a nové lidi. Naplňuje ho pocit, když má hodně a DOST. 

Druhý typ má silnou potřebu pozornosti, první typ naopak pozornost znervózňuje. První typ rád dává, ale mnohem hůře se mu přijímá. Druhý typ zase velmi rád přijímá, ale hůře se mu dává. Oba typy mají ale stejnou tendenci stát se obětí. První typ to umí lépe maskovat, nicméně neváží si života a drží si odstup od druhých lidí, aby nebyl zraněn. Druhý typ stále něco vyžaduje, a je často opouštěn, neboť nikdo nemá kapacitu neustále někomu dokazovat, že je hoden lásky a že je opravdu dost dobrý a že na to má. Oba typy mají uzavřené srdce. Právě proto je tak důležité své vnitřní dítě uzdravit a konečně dospět. Jakýmkoli způsobem. Zapomeňte, že to někdo udělá za vás. Jediným člověkem, který to může změnit jste vy sami. Jediným člověkem, který může dát lásku, pozornost a uzdravení jste vy sami.

V partnerství se často setkávají oba typy - vyžadující plus odpuzující, pro oba velká životní lekce.

 

Shumavan