Práce se stínem a partnerství

Dodatek k práci se stínem-partnerství

Možná vám pohled na stín pomůže nahlédnout na to, jak dlouho a vytrvale jsme schopni si lhát a předstírat, že je to uvnitř úplně jinak, než jak se odráží v našich životech. Partnerství je jedním z důležitých vnějších ukazatelů stínu. Odráží se v něm všechno, co je nezpracované, nebo naopak plně rozvinuté. Můžete si sem dosadit tělo, práci, peníze. V

létě jsem měla asi měsíční období, kdy jsem se vrátila ke stinné části sebe sama, která je k sobě tvrdá, náročná a perfekcionistická. Už jsem začínala cítit, že je to můj hlavní zdroj ochrany, jak všechno, co se valí, zvládnout a že už je přesně ten čas, kdy nemůžu dál odkládat přímý pohled na to, jak to se sebou mám. Potřebovala jsem k tomu absolutní klid jen se svou rodinou. 

Partner mi začal naplno ukazovat to nejtvrdší, co ve mě je. Pracovali jsme každý den naplno, opravovali dům, zvelebovali vnitřky, sváželi potřebný materiál, což z té naší šumavské divočiny není lehký úkol a upravovali hektarový pozemek. Jako by za námi stál netrpělivý otrokář, co nám šlapal po zádech a potřeboval všechno hned a co nejlépe. Všechno jsem dělala špatně a nic pořádně. Neocenil jedinou věc, se kterou jsem mu pomáhala, díky tomu tlaku mi všechno padalo z rukou, jakýkoli nápad, byl zamítnut, viděl jen to, co se nepovedlo, nebo nebylo dokonalé a vnímal jen to, co bylo na povrchu, co se ještě nelesklo. Čím víc jsem se snažila být lepší, tím horší to bylo Nesnažila jsem se kvůli tomu, aby byl spokojený, to mi bylo jedno, bylo pro mě důležité, že s tím nejsem spokojená já.

Protože do partnerství vkládám hlavně vnitřní práci, on tu vnější, která je stejně důležitá, tak ignoroval změny, které se děly uvnitř domu. Všechen ten úklid, detaily, barvy, obrazy, aby byl z neútulného chladného místa teplý domov.

Najednou tu byla jen vzájemná tvrdost, chlad, nesouhlas, kritika namísto radosti. Potřebovali jsme si tím projít, abychom viděli, co v nás je. Jak nároční umíme být sami k sobě. Jak neslevíme a neodpočineme si. Ukazoval mi můj stín a ten mě zraňoval. Já mu ukazovala zase jeho a ten ho nezraňoval o nic míň-odmítala jsem ho. Odmítala jsem svůj vlastní stín-dokonalého, náročného, bezchybného perfekcionisty pokud jde o vnější svět. Kritizoval svůj vlastní stín-nedokonalého, chybujícího a bezradného pokud jde o vnitřní svět.

Stačilo se na to pořádně dívat, neuhýbat a prožívat. Díky tomu se k nám zase po čase nastěhovaly naše milující části, ty které cítí a ví, že jsou pro sebe tím největším darem. Zase jsem viděla, jak úžasného a milujícího člověka vedle sebe mám. Jak se od sebe vzájemně učíme milovat svoje nedostatky. A že i přesto, jak se to může komukoli zdát, je mezi námi pouto, které se nedá ničím popsat. To se musí prožít. Ovšem bez iluzí a lhaní si. Čím větší práci uděláme na stínu, tím větší láska se rozvíjí. Je to o vyšším levelu lásky k sobě a současně k partnerovi.

PS: už je na mě zase nejhodnější a nejmilejší, jako vždycky  a na fotce ze svatby je moment, kdy jsme se měli dohodnout, kdo začne krájet dort, jako vždycky se ani jednomu nechtělo říznout do toho jako první  jak příznačné

Shumavan