Problém je jen myšlenkový koncept

Mysl chce vždy za tím, co nezná, protože očekává, 
že tam najde něco lepšího, než zná srdce. 

Problém je jen myšlenkový koncept, ve skutečnosti neexistuje. Je to jen o myšlení, se kterým se KDOSI, kým ve skutečnosti nejste, plně identifikoval. 

V takovou chvíli máte volbu. Buď se pevně chytíte a připoutáte se k tomu, o čem přemýšlíte, jako k něčemu pravdivému, nebo změníte úhel pohledu - jdete přímou cestou - bez jakékoli myšlenky, k sobě - do pozorovatelny, která se s ničím a nikým neidentifikuje, nechytá se žádné myšlenky, emoce, konceptu.

Pozorovatel vidí jen to, co je - tedy proces. 
Nic si o tom nemyslí, jen pozoruje.
Cokoli se dá pozorovat - nemůžeš být ty.
Vnitřní dítě, vnitřní žena, vnitřní muž - to všechno je také jen myšlenkový koncept - mohli bychom ho nazvat podpůrným myšlenkovým konceptem, ale stále je to jen koncept mysli.
Cokoli se dá pojmenovat - také nemůžeš být ty.

Ten, kdo je s něčím v odporu - také nemůžeš být ty.
Ten, kdo je zraněný, traumatizovaný - také nemůžeš být ty.
A protože poznání je prožitkové, nedá se pochopit hlavou, můžeš procházet různě dlouhým procesem, než si to uvědomíš - prožiješ, poznáš.

Ten okamžik, kdy se pustíš všech těch myšlenek spojených s traumaty z dětství, všeho, čeho se držíš, když jsi s něčím v odporu, všechno to přemýšlení o tom, že musíš cokoli řešit, změnit... ten okamžik, kdy si uvědomíš, že tu vždy byla a vždy je tvá zdravá, nezraněná, nezatížená část, která to hemžení myšlenek, či všeho tam venku, může jen pozorovat, aniž by se čehokoli chytila a identifikovala se s tím... JE... žádný myšlenkový koncept.

Články, které tu jsou, vás mohou jen pohladit, obejmout, v procesu, který se nedá nijak zastavit, není třeba ho nijak měnit, ani cokoli v něm řešit. Mohou vás jen ukotvit na cestě, nemají vám dávat řešení, návody - neboť ty neexistují - nedají se uplatnit, dokud se ještě chcete připoutávat k tomu, co považujete za pravdivé - jste o tom přesvědčeni. Konzultace vám také nedají žádné řešení a změny, jen vám dopřejí jít přímo do pozorovatelny a tam POZNAT, že ve skutečnosti nemáte žádný problém, že jste pouze tou zdravou částí, která vše pozoruje a nechává to bez kontroly proudit. Díváte se na to jinak, v sobě - nikoli mimo sebe.

Jakmile se dostanete do kolotoče musím řešit, musím změnit, musím jít za něčím lepším, než je teď - zastavte se. Vezměte si ohromné nůžky a odstřihujte každou myšlenku, které byste se chtěli chytit a připoutat se k ní. Všimněte si jako pozorovatel, že kdykoli se připoutáte k myšlence a uvěříte v ní, tak v tu chvíli přijde ruku v ruce i emoce... ta následuje myšlenku, je to její nerozlučný partner, je to jen znamení, že jste se právě identifikovali s tou myšlenkou, či se k ní začali poutat, jako k pravdě.... neanalyzujte ji... neřešte.... nic se neděje... je to přirozené, neboť myšlení a cítění je přirozené, nedá se zastavit (podstatou je, zda se chytíte, či ne).... jen ji odstřihněte. ŠMIK, ŠMIK s emocí, ŠMIK s myšlenkou... je pryč... a za ní?

Není tam žádný ohňostroj, ani diskokoule... není tam NIC.

Jen klid, ticho, a vaše skutečné já.

Nic už neřeš a neměň.
Jen poodstup a vrať se do pozorovatelny.
Stříhej myšlenky, nechytej se.
Jen zůstaň v procesu, ať je jakýkoli, ty jsi zcela v pořádku. Jsi zcela vyřešený a vždy jsi byl/byla.
Vždy jsi byl/byla tou zdravou nezatíženou částí, která může soucítit s jakoukoli zraněnou částí, ale již se neidentifikuj - tohle zranění jsem JÁ.... ne to nejsi ty.
Cokoli můžeš pozorovat, to nejsi ty... cokoli můžeš pojmenovat, to nejsi ty... cokoli máš v odporu, to nejsi ty - jen máš strach se pustit. 
Když se pustíš, zůstane tam ještě někdo, nebo se někam ztratím a rozplynu? Nechytej se žádných otázek a jdi přímo.
Tady a teď.
Ty už víš.
Ty už znáš.
Miluj sebe v procesu.

 

Shumavan