Problém je jen na osobní úrovni

Problém existuje jen na osobní úrovni.
Když poodstoupíš, problém zmizí.
Problém s někým existuje jen na osobní úrovni.
Když poodstoupíš, problém s někým zmizí.
Problém s tebou existuje jen na osobní úrovni.
Když poodstoupíš, problém s tebou zmizí.

Jakýkoli problém žije jen ve fiktivním osobním příběhu.
Dokud si myslíš, že máš v osobním příběhu s problémem hlavní roli,
tak se skrze tento příběh prožíváš, vidíš i posloucháš. Jakmile poodstoupíš a staneš se pouhým divákem, příběh mizí.
Rozdíl je jen v odstupu.

Celý život nás učili, že musíme reagovat na vnější svět.
A teď se učíme, že reagovat na vnější svět nám způsobuje utrpení.
Způsob jakým o tom přemýšlíme nám způsobuje PROBLÉM.
Nejdřív se nadechni a zdrž se reakcí - zacyklení v osobním příběhu.
Poodstup a dívej se na to.

Ne, nemůžeš to velké neznámo, obsáhnout ani pochopit.
Je to příliš přesahující, proto se o to ani nesnaž.
Nehledej žádné příčiny, dokonce ani příběhy.
Jakmile se všeho pustíš, pak pocítíš, že o TEBE, tady nejde.
Že TEBE se to vůbec netýká.

Kdo tady má problém? Jsi to skutečně ty?
Kdo má s tebou problém? Když tebe se to netýká a jeho se to také netýká? Netýká se to dokonce ani žádného fiktivního příběhu o vzájemném sporu. To všechno přežívá jen v mysli, která má strach odpojit se od SEBE (své osoby) a jít do podstaty, dovnitř, ke skutečnému JÁ - neboť to je pro tebe zatím velkou neznámou, něčím přesahujícím, co se nedá pochopit, obsáhnout, pojmenovat, zaškatulkovat a nahání to strach, neboť abys tam došel, musí ta osoba i problém zemřít.

A osobní příběh, nějaký domnělý spor mezi vámi, který ve skutečnosti ani neexistuje, neboť se jen cyklí v tvojí mysli tě jen v tu chvíli odvádí od podstaty. Od toho, aby ses podíval na tu osobu, která si za tebe něco myslí, něco prožívá, s něčím se identifikuje. A pokud má někdo problém s tebou, pak i jeho v tu chvíli strach - odpor, odvádí od podstaty - od sebe, protože to, co má v odporu s tebou, je jeho vlastní OSOBNOST, která stále ještě nezemřela a žije v jeho mysli. Mohl by ti v tu chvíli poděkovat, neboť jsi mu posvítil jako lucerna právě na jeho osobnost, se kterou ještě bojuje a kterou má v odporu. Ve své podstatě se to však netýká ani tebe - ani jeho. Ani toho sporu - ničeho. Nikdo ho nenutí, aby se na své cestě zastavoval právě u TEBE. Aby se k tobě stále vracel a ŘEŠIL tě, obhajoval se, myslel na tebe v odporu. 

Je to jen jeho výběr, zda se bude stále vracet do minulosti, k tobě, k domnělému osobnímu příběhu, který neexistuje. Je to jen jeho výběr, zda se stále bude cyklit v něčem, co není a bude od sebe odbíhat k tobě. Je to jen na něm, zda se tím bude vzdalovat od podstaty, od sebe, od svého vnitřního já, kde se mu zatím nechce pobývat, neboť má strach z neznámého a přítomného, kde se jen JDE A JEDNÁ - nepřemýšlí se tam o ničem. Je to jen na něm, zda tento příběh pustí, už se nevrátí k ničemu ani k nikomu, co ho odvádí a půjde zase zpět k sobě. To samé platí pro tebe, pokud se vracíš k jednomu a témuž osobnímu příběhu (problému). Nikdo tě nenutí tím stále ještě žít, vracet se k tomu. Je to jen stará ohraná deska, která může s okamžitou platností dohrát právě teď v tomto okamžiku, pokud se pustíš.

A proč je tak těžké se pustit - protože tě to chrání v malé jistotě, před krokem do tmy i světla současně - do velkého prostoru, kde není nic a je tam současně všechno. Nevíš kam došlápneš, když se vrátíš domů - k sobě. I proto je pohodlnější stále dokola řešit zástupné problémy, ostatní, vztah, peníze - cokoli vnějšího. Je to skvělá výmluva, jak nevykročit do neznáma. Jak se ochránit. Cokoli máš ovšem v odporu, toho se bojíš. Kohokoli máš v odporu, toho se bojíš. Je tvou lucernou, která ti jen osvětluje podstatu, kterou odmítáš vidět. A jakmile si to uvědomíš, všechno v tom okamžiku zmizí a současně se otevře. Zmizí potřeba řešit příběh a začne skutečné přítomné žití. Život, kdy se již nestaráš o to - co druzí, neboť již víš, že začít musíš u sebe, ať se vnější okolnosti tváří jakkoli. Nevstupuj do toho, nereaguj, jen se uvolni a dovol všemu, co je, ať to jen JE. Jestliže nežiješ v přítomnosti a odstupu, ve vědomí, poznáš i tak, že přichází ODPOR... to věčné NE, NECHCI, MUSÍM, NEBUDU, AŽ, KDYBY, ALE.... neboť bdělá přítomnost ve vědomí je ANO, MŮŽU, JDU, KONÁM, TEĎ.

Vědět to, snažit se to pochopit je úhybná cesta.
Žít to, konat, skočit do neznáma je přímá cesta.

 

Shumavan