Proces odpoutávání

PROCES ODPOUTÁVÁNÍ
Jsi v něm sám.
Není oč se opřít.
Odpovědi si musíš dát jedině ty sám.
Nelze je najít venku, od nikoho.
Tělo je v energetické nule.
Duše je v absolutní nicotě a prázdnotě.
Pouštíš lidi, které jsi kdy v životě miloval.
Pouštíš to, kým jsi byl a co jsi si myslel, že jsi.
Pouštíš masky, které tě chránily před pravdou.
Všechny závislosti odchází.
Postupně odžíváš jaké to je:
nemít nikoho a nemít nic.

 

Projeví se v materiální nule, v životní nule.
Nezbývá ti nic jiného, než být sám sebou (a se sebou).
Zpočátku se proti NULE vzedme velká vlna odporu.
V tu chvíli pro jednou nedělej nic, jen povoluj a nech to být. 
Nech sebe být. 
Nenuť se do ničeho. 
Nauč se nečinnosti.
Jakákoli aktivita rozptyluje a odvádí od procesu.
Je to ta nejtěžší část, zůstat v nule a nečinit žádné kroky. 
Jsme zvyklí stále něco činit, chceme pořád něco měnit, 
párkrát to projde, dokud nepřijde dno, kde nezbývá, 
než si tím konečně projít. 
Pak není cesty zpět, napravo ani nalevo nejde jít. 
Zasype tě lavina, ale když vydržíš v nule, 
časem dostaneš stonásobně víc.
Navenek vše při starém, uvnitř přerod.

Neexistuje žádný čas, který by ohraničil počátek a konec.
Čím víc se ovšem bráníš a bojuješ, tím delší odpoutání je.
Tvým úkolem je uvolnit se, podvolit se a přijmout. Nic víc.
Pak se ti uvolní nohy pro další životní krok.

Shumavan