Racionální obrana proti prožitku emocí

Dnes se vrátím ke dvěma terapeutickým sezením, kdy se ukázala dvojí strana jedné mince - OBRANA MYSLI proti prožitku

1. OBRANA RACIONÁLNÍ- prožívat emoce ze strachu z prožívání bolesti, nebo že to ublíží někomu blízkému, když emoce projevím naplno - třeba agresi. 

Tuto obranu mají lidé velice zodpovědní, kteří staví zájmy blízkých i kolegů, nad své zájmy. Neumí říkat NE. Věří, že nejdůležitější je v životě služba, ze které přichází alespoň částečné ukojení potřeby důležitosti - uznání, potřebnosti. Doma se naučili držet emoce pod pokličkou - slušná rodina, pár tabu o kterých se nemluví - hlavně aby to dobře vypadalo, aby nás někdo nepomluvil Emotikona smile

Vnímám, že je pro každého velmi novým způsobem prožívání to, kam ho vedu - uvnitř jsou u každé bytosti velké hloubky, které si během sezení uvědomí prvně v životě. Ač je to velice jednoduché, mysl to hodnotí jako nesmírně složitý proces - okamžitě vyšle odpor a strach. Proboha, byla odhalena silná emoce za dobře míněnými radami hlavy, jak to neodhalit, neprožít a nejít směrem k bolesti. To je první způsob obrany, který má potřebu vyřešit to racionálně - hlavně nebouchnout. Udržet to pod pokličkou. Jsme přeci rozumní lidé, kteří to dokáží racionálně vyřešit, tím, že najdou nějaké praktické řešení. V tom okamžiku začnu jako průvodce vypínat tyto staré obrany a trpělivě udržovat v procesu prožívání emocí přes tělo. Opakovaně odbíhají ven, kdy přichází několikrát po sobě tato věta: dobře, tohle si uvědomuji, že tam mám, ale jak to tedy vyřešit? Emotikona smile

Už chápete, čemu se tento způsob obrany vyhýbá, tím, že chce najít praktický návod, jak to vyřešit? Vyhýbá se prožitku. Chce najít řešení, které není to, oč tu kráčí. Jedině za prožitkem - hlubokým, upřímným, pravdivým, někdy trochu bolestivým, avšak tichým prožitkem leží uvědomění. 

Neleží tam praktické řešení, ani návod, ani šablona. Neleží tam žádná racionální zdůvodnění. Leží tam jen tiché uvědomění, které je plné klidu, ticha, lásky a NIČEHO - leží tam vypnutá mysl a rozprostírá se tam srdce v celé své kráse. Jde jen o to vypnout obranu a posadit se do prožitku naplno. Za obranou a odporem hlavy jsou různé strachy - třeba strach z prožitku bolesti (zákaz prožívat), ale i strach ze smrti - z bolestivé smrti (zkušenosti z DNA), nebo strach ze šílenství (jakmile vypnu při prožitku hlavu a odevzdám se tomu, tak se zblázním).

Tady je jediným řešením vydržet počáteční odpor, nepodlehnout mu, ani myšlenkám, které přichází na pomoc z ega a sedět v prožívání, neodběhnout, ať se děje cokoli, pustit ta léta zadržovaná stavidla vnitřní bolesti. Za tím vším leží světlo a klid.
Nezemřete, nezešílíte, není to nesnesitelná bolest - daleko nesnesitelnější je držet to v sobě. Hledat pořád praktické návody a toužit to vyřešit - když řešením je PROŽITEK.

Síla takové mysli je ohromná, proto doporučuji, než se prolomí tato obrana, přestat se ptát a hledat odpovědi. Jen pozorovat, cože to přichází a nekošatit větve stromu o další otázky. Držet se kmene stromu, kde leží jádro - vědomí - srdce a větvím myšlenek v korunách nedávat důvěryhodnost. Jestliže se chytíte jediné myšlenky a uvěříte - to nezvládnu, zemřu, nechci bolest - rozkošatí se jako ten nejrozvětvenější strom, který jste kdy viděli. Stane se to, přijde to, ale vy nepodlehnete, držíte se jen kmene a svého prožitku.

 

Shumavan
www.shumavan.cz