SEBEDISCIPLÍNA - vnitřní řád

Disciplína je zjevně důležité téma, ukazuje se čím dál častěji, proto bych o ní ráda napsala. Jak říká Elliott (viz. video pod článkem), motivace je neuzemněná. Je to eurofie, která jak rychle vyletí nahoru, tak také rychle shoří, jako list papíru. Disciplína je uzemněná, soustředěná, vytrvalostní, je to závazek. Svět se potřebuje osvobodit od přežitých závazků, nesvobod, starých přesvědčení a vzorců, nicméně přehoupnout se do druhého extrému, do neuzemněné euforie plné svobod bez závazku, to chce už kapku smyslu pro rovnováhu. 

Tím nejdůležitějším závazkem, je závazek k sobě. Je to závazek, který vnitřně vnímá, co nám dělá dobře takovým způsobem, že se toto dobro přelévá i na svět okolo nás. A také vnímá, co už je v nás přežité, co je třeba pustit, co s námi nerezonuje a současně to nevytváří harmonii v nás, v rodině, ve vztazích, všude kolem nás. To není o tom, že uděláme jeden velký krok a všechno se rázem změní. Každý krok vás posune blíže k sobě, k té nejlepší vizi o vás, kterou pak můžete dále vytvářet. Pokud ke mě přijdete na léčení, nebo ke komukoli, kdo s vámi rezonuje, nepředložíme vám žádný zázračný lék, jako v pohádce šťastně až do smrti. Není to naším úkolem, to je váš závazek k sobě, jak vy začnete denně pracovat na tom, co jste dostali. Dostanete vhled. Co je připravené se pustit, odejde a na to zbylé, dostanete nástroj, jak s tím žít dál a pracovat. Další kroky jsou jen na vás. 

Dostanete doporučení, pracuj na tom každý den. Nauč se pozorovat své myšlenky, své emoce, své příběhy - tady máš nástroj. Nauč se rozlišovat, co je tvé a co je převzato od tvých předků - tady máš nástroj. Jestliže je pro tebe nyní důležitá práce s vnitřním dítětem, máš v sobě ještě mnoho křivd, nespravedlnosti, zranění dítěte - spoj se s ním každý den. Pravidelně a nejlépe právě v té chvíli, kdy se cítíš nejvíc zaneprázdněn/a emočním stavem, který právě přišel s nějakou myšlenkou. Právě v té chvíli je to nejdůležitější se s ním spojit. Představ si to dítě, které se krčí v koutě samo, zatímco se doma všechno bouří (tvá současná emoce) a ty ho tam ignoruješ dál, jen proto, že jsi v tom osobním příběhu právě teď zcela pohlcen/a a nemáš na dítě čas ani náladu. A pak napíšete, to se vám snadno řekne... ano, řekne se mi to snadno, protože jsem sama 5 let, den co den chodila za svým vnitřním dítětem. Kdykoli přišla emoce, naskočila jsem na tu silnou vlnu a svezla se s ní až do klidných vod. Rozhodla jsem se pro tento závazek k sobě, že kdykoli vnější svět přinese emoční rezonanci, přijmu za to zodpovědnost. Za všechno, co v tu chvíli prožívám a cítím. To není váš partner, rodiče, kolegové, lidé tam venku, kteří jsou ten spouštěč emocí, nemocí, divných stavů. Spouštěč jste vy, kteří to dovolíte, a jdeme-li do hloubky, pak je to vždy nějaká myšlenka, která to spouští a která přinese emoci. Příklad: Nemám nikde klid. Emoce?... hněv... reakce? bouřlivá. Kde je vnitřní dítě? Naštvané dítě bez soukromí, kterému opět někdo překročil jeho hranice nerespektováním?... může to být cokoli. Neptejte se JAK, vy to totiž víte, skočte do toho a cokoli se v tu chvíli objeví, to respektujte, prodýchejte, či si představte, jak svému vnitřnímu dítěti právě dáváte prostor se vyjádřit. 

Druhá fáze je již bez podpůrných archetypů, už není čeho se držet - dovoluje se všemu, ať to jen je. Můžete denně meditovat, spouštět se k sobě - jste vším i ničím. Osobní příběhy jsou jedno, cokoli se objeví je jedno, jen tomu dovolte BÝT. Dovolte si vše, co přichází, neanalyzujte to, jen to pozorujte. Kde vzít čas na každodenní meditaci (meditace je i malování, cokoli, co děláte v přítomnosti, je to i chůze v plné koncentraci na svůj vnitřní svět, fyzické cvičení)? Věřte ono to jde, závazek k sobě říká, že jestliže nemáte denně 30 minut - hodinu pro sebe, jdete proti sobě. Směrem, který odmítá závazek k sobě, ke svému růstu, kdy se vydáváte jen pro okolní svět, který vás parádně odvádí od sebe. Můžete cokoli, dělejte na tom však každý den! I když se vám nechce, i když máte tendenci utíkat k tomu, co chcete ještě udělat. O to právě jde. O koncentraci, o prioritu, kterou jste v tom okamžiku jen vy sami. Žádná jiná priorita není důležitější. Vstávám brzy, medituju, cvičím koncentraci, vytrvalost, inspiruju - to je závazek k sobě. To, že mě mysl neovládá, je výsledkem každodenní práce po mnoho let. Neřeknu si, dnes ne. Právě dnes, tady a teď je ta chvíle.

Jakákoli motivace, která říká teď udělám ten velký skok a stane se něco ohromného, je létáním a euforií. Je to jiný prožitek, než klid a ticho. Stále ještě slýchávám potřebu něco vyřešit - zejména nějakou nutkavou, zacyklenou myšlenku. I myšlenka o nemoci, je jen myšlenka a můžete namítnout, ne to je moje realita. Kdepak tohle je v hlavě. A přichází to s malou částečkou pravdy o sobě. Není úkolem to vyřešit, naším úkolem je dívat se na to tak dlouho, dokud nepřichází uvědomění. A uvědomění je léčení. Emoce a myšlenky nevyřešíte - je v nich důležitá malá část vědomí. Každý den, každou minutu vás současně odvádí od sebe a přivádí zpět k sobě, až zůstane jen přítomnost. Tvořivá energie, která vytváří rezonanci se vším, co je ve vás a okolo vás. Jednota.

Denně máme k dispozici svůj dech - léčivou a mocnou sílu. Máme k dispozici sebe jako pozorovatele. Stejně tak jsou tu s námi mnozí, kteří jsou již v nadhledu a pomáhají nám vymotat se ze zacyklení mysli. Každý tu máme nějaký úkol. Dívejte se však pozorně každý den. Vnímejte svou potřebu stále na něco reagovat a měnit. Dívejte se s veškerou pozorností na svůj odpor, na to, co odmítáte a měňte úhel pohledu, ještě dnes to v odporu, může být přijato a můžeme tomu říct ANO. Uzemněte své touhy všechno řešit a dívejte se na to, co je vám teď k dispozici. Je tam ukryto všechno. Ženy často lépe reagují na denní práci s emocemi - duševně, muži zase úžasným způsobem pracují denně na sobě skrze tělo a fyzickou disciplínu. Ať se to vezme jakoukoli cestou - přes tělo, přes duši... jakoukoli cestou, cíl je vždy stejný pro každého z nás.

Sebedisciplína je mostem k cíli - k vědomí.
Jestliže vidíš překážku, jdi jí projít až do konce. Je možné, že se v polovině zastavíš a zase se vrátíš na začátek, to je úplně v pořádku, ale nepolevuj, nezastavuj, vzpomeň si na vytrvalost a věř tomu, že nemůžeš nikdy udělat chybu. Každý den, zas a znovu na stejnou překážku, dokud jí nedokončíš.
Proces dokončení překážky - výzvy je nesmírně důležitý, neboť jestliže to vzdáš a předčasně ukončíš, budeš mít příště strach jít na další překážku. Jestliže proces dokončíš, a je jedno, zda se vracíš, v půlce padáš, nebo létáš, vnímáš sebe sama jakkoli, pak získáš vědomí, že žádná překážka není tak velká, aby se nedala zvládnout. A další výzvu už nastoupíš beze strachu, protože víš, že máš tu sílu a vytrvalost dokončit cokoli vnímáš, jako závazek k sobě.

Do Nového roku si vezmi svou vytrvalost a na nic nečekej, cestu si vyber jakou chceš, ale začni praktikovat, začni to žít naplno a prožívej to, ať je to cokoli. Dokončuj, nepřestávej, ať se děje cokoli. Nevěř myšlence. Jestliže je to nepříjemné - dýchej. 

Shumavan
foto: shumavan

Sebedisciplína
https://www.youtube.com/watch?v=2ATk_JKZWc0

 

Bioenergetické uvolnění 
https://www.youtube.com/watch?v=c3WJ8DL8wKk