Snaha o dokonalost a perfekcionismus

Snaha být dokonalý, ve všem nejlepší, perfektní a především za každou cenu dobrý, milý, dávající a s každým zadobře je cestou nikoli ke spokojenosti, ale k vyhoření. Možná se tak na okamžik můžeme cítit milovaní, přijímaní, ale často také docházíme k poznání, že to, co je přijímáno, to nejsme my - ti skuteční, se všemi nedokonalými a neperfektními stíny, ale to, co dáváme ve vysokých dávkách těm, kteří jsou nastaveni na maximální přijímání všech darů, které rozdáváme a energií, kterými plýtváme.

 

Když se pak dostaneme do patové situace, kdy už není z čeho dávat, neboť je tu neustálá únava, pak je pozdě obracet pozornost směrem k tomu, kde jsme všechnu svou energii, čas a snahu o dokonalost upínali. Nemůžeme se ani zlobit na ty, kteří chtějí dostávat dál. Je třeba se obrátit jedině k sobě. Naučit se dávat si pozornost, lásku, komunikaci tak, jako bychom byli ti nejdůležitější na celém světě - a to my jsme! 

Aby nás někdo miloval, není nutné se rozdat a být vždy jen v dobrém rozmaru, náladě a rozpoložení. Být perfektní matkou, která s křečovitým úsměvem zvládá celodenní nespokojenost dětí i ve chvíli, kdy už hranice zboří veškerou trpělivost. Vydělávat dost peněz. Nikdy na nic a na nikoho nezapomenout. Být vždy připraven na sebemenší detail, který by mohl nastat. Snažit se za každou cenu vyhovět těm, které milujeme, abychom stále byli jen ti dobří, ti obětaví, ti nejlepší. Neustálý stres, namísto uvolnění.

Perfekcionismus ještě nikoho ke spokojenosti nepřivedl, možná zdánlivě ve vnějším úspěchu, který může být velmi hmotný. Jakmile ale nahlédnete pod pokličku ucítíte, že vnitřní žízeň a hlad tím nikdy nebyl uhašen, že je tu stále nervózní vnitřní hlas, který to chce ještě popohnat dál, na větší výkon a zlepšení.

To, co nos přivádí ke spokojenosti je vědomí, že není třeba žádného zlepšení, vylepšení, či vyřešení bloků, programů a čehokoli ještě, že stačí jen to, jakými lidmi jsme dnes. S tím krásným i méně krásným v nás. S čímkoli, co nás dělá originální bytostí, která je jedinečná právě tím, co perfektní a dokonalé není. Tak jako příroda, která nevytváří perfektní anglické trávníky do čtverce, ale má nepravidelné tvary a překvapující změny, nálady, barvy a rozmanitost.

Miluj proces.
Miluj sebe v procesu.
Uvědom si, že abys mohl být milovaný, 
stačí být takový, jaký jsi tady a teď.
Se vší tou nepravidelností a energií, která tě obklopuje.

Shumavan, jejíž psi kašlou na nálepku "bojové plemeno" a jsou to prostě jen "psi".