Strom nehledá své stromství

Ptáš-li se otázkou JAK? buď si jist, že v tu chvíli je tu přesvědčení osoby, že se to dá nějak vymyslet, a pokud tomu tvoje identita věří, pak se neděje nic jiného, než čemu věří - začne se cyklit v myšlení, hledat řešení v hlavě.

Bude ti namlouvat, že chce znát řešení a chce vědět JAK, ale ve skutečnosti bude cyklením zakrývat jen odpor. Ať už k tomu dozvědět se něco, co se jí nebude líbit do jejího iluzorního obrazu, (myšlenka - co když to bude bolestivé zjištění?), nebo odpor nevědět, nemít to pod kontrolou.

Ptáš-li se PROČ, i tady hledáš příčiny, chceš jít hlouběji, možná úplně na začátek  ale i tady nakonec dojdeš jen k tomu, že MYSL je ta jediná příčina a pak je tu identita, která je s ní ztotožněná a věří tomu, čemu věří.

Všechny otázky JAK a PROČ tuto identitu nádherně vyživují, tvoří její realitu, dávají jí energii a tím ji posilují. Vytváří kruh sebepotvrzování, dalších iluzí a divadelní festival je tak v plném proudu.

Všechno, co se odehrává v divadle vytahuje z identity programy a přesvědčení. Ona tomu věří, je tím vším posílena, takže co chvíli je uražená, zraněná a snaží se chránit před divadlem, které ale sama vytváří a hraje v něm dobrovolně hlavní roli. To je definice jejího šílenství. 

Taková každodenní schíza, která se však týká jen neexistující osobnosti, naší podstaty se to nijak nedotýká.

Život je nastavený na přirozený proud, vše se děje samo, listí ze stromu padá samo na zem, neboť strom si na listech nelpí - není uražen tím, že jeho listy nezůstávají celý rok krásně zelené, není zraněn tím, že listy žloutnou, nesnaží se zastavit měnící se roční období, nevěří tomu, že mu rezavé listy ubírají na atraktivitě. Nepřestává být stromem, ani když mu nějaký jiný divadelník řekne: ty jsi ale hnusný strom, ten druhý je krásnější 

Nepochybuje o své síle, ať je to tenká břízka, nebo bříza se silným kmenem. Nesrovnává svůj kmen s ostatními, aby byl štíhlejší břízka, či mohutnější svalnatá bříza. Nevěří tomu, když ho někdo dělí na mužský a ženský, či snad, že není ještě dost STROM a potřebuje ještě být stromovatější. Nepotřebuje najít své stromství. Až zase budete hledat někde své ženství a své mužství, pak si na stromství vzpomeňte, jako na princip dalšího ne-smyslu divadelní mysli. Nemůžete být víc tím, čím už dávno jste. Strom prostě jen JE. Vždy jím byl a vždy jím bude - vědomím stromu. 

Nechá se ohýbat větrem, roste, každý kmen je jiný, některý tenký, druhý silnější a přesto o tom nepřemýšlí, že by něco mělo být jinak.

Neptá se JAK se stanu stromem...
Neptá se PROČ tu vlastně stojím....
Nehledá příčinu svého bytí, neidentifikuje se s ničím, co kolem něj žije svým životem, nevěnuje svou energii pro růst přesvědčení, lží a iluzorních divadel. Nemá potřebu cokoli prožívat, nežije pro euforii, radost, ani žádnou jinou emoci. Nehledá cestu k sobě, ani od sebe. Netouží se srovnávat s někým jiným. Nepotřebuje ocenit, ani mít jistotu, že ho někdo nepokácí. Nepotřebuje pochvalu. Jen se nechá vyživovat tím, co je přirozené. Nechává se žít a žije.

Život je síla, která se nezastaví působením identity, která se ho všemožně snaží mít pod kontrolou.
Strom je stromem.
Orel létá sám.

 

Shumavan