Terapie - Před čím mě chrání moje bolest?

Praktický příklad lpění na bolesti a trápení.

Bolí mě, že jsem stále sama - nemám vztah. Lpím na určitých vlastnostech, které by partner měl mít a mám představy, jak by měl správný vztah vypadat. Chci romantický vztah.
Pozice oběti: Je nemožné v dnešním světě najít vhodného partnera (hněv), než by mě zase opustil, opustím raději dřív já jeho (strach), jsou to nevěrníci (přesvědčení a zkušenost z minulosti), chtějí nereálné věci, vadí jim to, jak vypadám (negativní zkušenost z minulosti), chtějí si ze mě udělat služku, s tímhle to zase nevyjde (další a další zkušenosti vyplývající z lpění na bolesti)... atd. 

 

Před čím mě chrání moje bolest?
Před strachem, že mě zase opustí, bude mi nevěrný, zase to nevyjde (nezpracovaná zkušenost z minulosti).

Jaká je skutečná PRAVDA? 
Moje trápení, bolest, strach a lpění na určitém typu vztahu - mě chrání před jakýmkoli vztahem (ve skutečnosti vztah nechci).

Jak vypadá vnější realita s tímto vnitřním bojem: je nemožné navázat vztah, neboť ho od sebe odháním svými představami, strachem, svou rolí oběti.

Důležitá otázka:
Jaká bolest vyplyne, když se vzdám toho, na čem lpím? 

1. otevře se nezacelená rána z minulosti - ze vztahu, který dosud nemám dořešený, to přinese pravdu, že to dosud nosím v sobě a nemám to vyřešené a neodpustila jsem

2. otevře se svět bez výmluv, že navázat vztah je nemožné

3. otevře se riziko, že když do toho půjdu naplno a dovolím si vztah, bude to jednoho dne opět bolet a tuto bolest už znovu nepřežiju...

4. otevře se největší riziko na světě a tím je ŽIVOT sám. Bude to život plný radosti i bolesti zároveň, bude to život bez výmluv, přesvědčení a falešných představ. Bude to tedy život, kdy poprvé převezmu i já zodpovědnost za události, které z mého rozhodnutí mít vztah vyplynou, za rozhodnutí, jakého partnera k sobě do života pustím a koneckonců i zodpovědnost za to, že něco nevyjde, pokazí se, nebude dokonalé Emotikona smile

Co z toho vyplývá? Že pozice oběti je pozice, ve které nechceme přijmout zodpovědnost za sebe, svá rozhodnutí a svůj život. Vykročit z této pozice je jako když dítě vykročí na cestu dospělosti. Někomu dětská fáze trvá třeba 50 let, než vstoupí do zodpovědné dospělosti. Někdo tam nevstoupí vůbec. Na tom však vůbec nezáleží. Každý má právo rozhodnout se, jestli chce naplno žít, nebo lpět na svém strachu a skomírat. A každý má právo házet vinu na své okolí i na své rodiče stále donekonečna, namísto pochopit, že nikdo jiný nenese zodpovědnost za to, jak se cítíme.

Příkladů vašeho trápení může být nespočet, tyto otázky Vám mohou pomoci najít si, kde je skutečný problém. Kolikrát se dostáváme z problému: Nejsem dokonalá matka přes okliky až k vlastní matce a tak dále... Zkuste jít hlouběji směrem k bolesti, která je stále živá. Zkuste se ptát na bolest, která přijde, pokud si vyvoláte tu nejhorší představu o tom, co se může stát... a uvidíte, před čím Vás bolest a strach vlastně chrání. 

Shumavan