Tiché období

Mám absolutně tiché období.
Žádné myšlenky - vypnuto.
Jen prožitek, pozorování, dýchání.

Ač je vypnuto, ještě to neznamená, že mi život neukazuje různě intenzivní prožitky. Mají shodnou nit se všemi lidmi, co tohle moje představení hrají. Za tím se vynoří stejné emoce, co během vteřiny zase odejdou. Žádné drama a přitom obsáhlé pozorování života, jak se sám tvoří. I kdybych měla snahu něco si naplánovat, všechno si stejně začne žít svým životem a je to jinak. I kdybych chtěla rozjet nějakou "akci" stejně se zase vrátím na stejné místo.

 

Proměnlivost mého současného života je snad z vteřiny na vteřinu, těžko se to vůbec dá zachytit, natož popsat. Byť bych ho s Vámi ráda sdílela, je tak proměnlivý, že sotva něco zachytím, myšlenka zmizí a už to není podstatné ani důležité, aby se o tom dalo psát. 

Je to stav vyčkávání v proměnlivosti života.
Hodně mě to učí, protože jsem celý život byla velmi aktivní, kreativní, činorodá a teď je to jinak. 
Nechávám lidi okolo sebe jednat, zatímco se držím zpátky.
Nechávám je mluvit, zatímco mlčím.
Nechávám je rozhodovat a nechám se vést.

Nikdy dřív jsem takhle nedůvěřovala lidem, sama sobě, natož životu, že mě nese přesně tam, kam v tuto chvíli potřebuju, byť to není na první pohled to, co bych si nějak zvlášť přála. 

A jestliže si tento proměnlivý proud teď žádá vyčkávání na správný čas, než něco nového dozraje, tak ať si ho dopřeje, bez ohledu na to, že se sem tam myšlenka, emoce, osobnost vynoří a zase rychle zmizí.

Shumavan