Úsilí, tlak a snažení - už se pusť!

Úsilí, tlak, snažení... jaká námaha!

Pádlovat proti proudu, než to vzdáš a podvolíš se tomu, že tohle snažení možná vůbec není ta cesta.
Neboť tvá vlastní cesta je vždy snadná, jde ti s lehkostí a přirozeností - bez snahy i úsilí.
Naplňovat prázdnotu je jako investice drahé energie do bezedné díry, která slupne všechnu sílu. 
Namísto plnění nádoby bez dna, přijmi co JE - přijmi svou prázdnotu. Tady jsem má bezedná prázdnoto.
Tady před tebou stojím, jsi mou bezednou součástí, kterou nikdy nenaplním a to přijímám.
Konec snahy a tlaku.

 

Jsem NIC. Prázdnota. Jsem.
Prázdnota, ve které je naplnění.
Nemoc, ve které je zdraví.
Právě teď vidím pravý obsah všeho, co JE
a přestávám tomu odporovat, protože tím jen odporuji sobě.

Neutíkám od prožitku ven.
Ale zůstávám v sobě, ať se to jeví jakkoli.
Nevěřím myšlence, která plodí tisíce dalších,
jen zůstávám, bez odporu, beze snahy a úsilí, cokoli měnit.
Padám na kolena, kdykoli přichází odpor,
v úctě ke všemu tvoření i cestě.
V úctě ke všem odbočkám bez naslouchání.
Odcházím z bezpečných komfortních zón dávání.
A vše přijímám, neboť přijetí mě přivádí k nejvyšší zranitelnosti,
kterou buď ustojím, nebo pravdivě padnu.
A zas začnu z NIC tvořit sebe.
Všeho se pouštím. 
Před vším poklekám dokud nespatřím dar,
a úhel pohledu nezaměří na zdraví v nemoci,
na plnost v prázdnotě, na lásku ve strachu,
na vědomí v osobnosti, vědomí myšlenky.

Shumavan