Uvědomění je lékem na vše

Lečení je uvědomění.

Uvědomění je skládání obrazu z malých částí.
Každý člověk, kterého potkáte, každá situace, emoce ale i myšlenka (mysl je dobrý pomocník, "zlý" pán), obsahuje malou částečku pravdy (aha moment), kterou si do tohoto obrazu vložíte.
Zpočátku je vaše pozornost zaměřena na jednotlivé části. 
Ještě hledáte smysl v tom, co nevidíte jako celek.
Později začnete vnímat tato malá uvědomění v celistvosti.
Jednotlivé části se už nebudou ptát, proč se mi to děje.
Přestanete hledat smysl, neboť si uvědomíte, 
že toto hledání smyslu, perspektivy, poslání, vyřešení,
Vás stále odvádí směrem ven, od sebe, z přítomnosti.

 

Když si skládáte například uvědomění vlastního stínu, potkáváte venku "sobeckého člověka", nebo situaci, kdy musí jít všechny zájmy rodiny do popředí, na úkor Vás samotných, nebo naopak vy jste vedeni přirozeně k tomu být sami pro sebe na prvním místě. 
Každá částečka tohoto setkávání venku Vám přináší uvědomění o "vlastním sobectví, či odporu k němu" který zasazujete do velkého obrazu uvědomění. Ve chvíli kdy si dosadíte všechny částečky pravdy, dojde k uvědomění si sebe sama a tím pádem uvolnění a svobodě. 

Najednou poznáváte, že to všechno je jen hra uvědomování, neboť když zmizí odpor a strach z Vaší mysli, tato osobnost vláčená "sobeckými lidmi a sobeckými okolnostmi", najednou zmizí. A osobnost "vyhovím všem, aby mě měli rádi", kterou jste si mysleli, že jste, zmizí také. K tomu Vám pomáhal po celou dobu prožitek a povolení všech nepříjemných pocitů přes tělo, neboť v určité fázi uvědomování, jste si to konečně dovolili pustit.

Když je poskládáno, tak, jak potřebujete tvoje duše, uvědomíte si, že tato osobnost, o které jste si vždy mysleli, že to jste vy, žila jen ve Vaší mysli podpořená odporem a strachem, a že za ní je něco daleko většího, klidného a milujícího, co jen "pozoruje" toto hemžení venku, všechny osobnosti, iluze, myšlenky, emoce, i tu legrační osobnost, kterou hraje, když z klidu vyjde zase směrem ven. 

Další uvědomění pak přinášejí novou formu, přestaneš se zabývat i myšlenkovými koncepty, představami a emocemi, potřeba opírat se o myšlení - osobnost, také zmizí - to vše za normálního, praktického chodu života. Nestaneš se poustevníkem, který sedí denně 10 hodin v meditaci, vnitřní prostor, který tě všude provází a dalece tě přesahuje, je tím klidem, ze kterého vychází všechna tvoje další činnost i nečinnost v jednom. Přestaneš plánovat kroky do budoucna, uvolníš se do přítomnosti takovým způsobem, že všechno přichází k tobě. O nic se nesnažíš. Je tu jen nekonečné nic a všechno. Jsi doma, v sobě, tam kde jsi vždy byl, jen jsi to hledal venku.

Klidem - k lidem.

Shumavan