Uvolněná přítomnost

Všímáte si propojení nás lidí (a všeho) s přírodou?
Vnímáte, jak z člověka vyzařuje jeho převládající živel, který přitahuje další živly, jak v něm, tak vně?

Být ve svém živlu může být o tom, cítit se v něčem jako doma,
být s lidmi, co mají podobnou esenci - živel v sobě.
Mým živlem je Oheň, který přitahuje Zemi.
Je to intuitivní a vizionářská síla, která v nevědomí ujíždí k budoucnosti a potřebuje uzemnění v tom, aby žila naplno a vědomě v přítomném okamžiku.

 

Jak se mi skládal střípek po střípku, uvědomila jsem si, že
jsem často žila více svou vizí, než přítomností.
Nedocházelo mi, že moje vizionářství vychází ze strachu. Identifikace s vizí mě stála hodně sil, bolesti a vnitřní osamělosti, než jsem si uvědomila, že je to falešná cesta, odvádějící mě od cesty skutečné. 

Ve svých vizích jsem jasně viděla, kde mám být. 
Cítila jsem, že je to přesně to ono, hluboko v srdci.
Věděla jsem, že přesně tam jdu i to, s kým tam jdu a kdo jsem.
Vyvolávalo to ve mě zmatek, protože tady byla cesta,
kterou jsem cítila a věděla o ní, že se to stane, současně však nepřipravenost to žít teď a tady.

Projevením zmatku byla realita, kdy jsem narážela venku na nesoulad, nepochopení, nepřipravenost a uvnitř na svou netrpělivost. Postupně mi docházelo, že je možné něco vidět, cítit a "vědět", ale neznamená to, že je to už připraveno a uvědoměno žít.

Nač mít schopnost vize, když ještě nejsem připravena?
Protože vize budoucnosti máš jako nástroj k uvědomování si přítomnosti. A přítomnost je strach z překvapení. Právě teď jsi v bezpečí. Už není třeba vidět až za roh a pokud ano, tak jen v souladu s tím, kdo jsi, nikoli ze strachu, že nebudeš připravena.

A to byl další vědomý krok směrem k sobě. Neboť vizionář byla falešná imaginární postava žijící z popela skutečné přítomné vize bez času a osobních omezení. Byl to pro mě krok (a stále je), kdy se Oheň přeměnil z nevědomého užívání vlastní síly, na čistou energii vize, inspirace a energie, kde není žádné vnímání času - tedy ani prostor pro netrpělivost, či trpělivost.

Neboť Oheň nežije, když skomírá strachem. Když se snažíte udržovat pod kontrolou jen malý plamínek, aby náhodou nespálil všechno kolem. Oheň žije tehdy, když si dovolíte, aby hřál a byl zároveň tím, kým je. Tehdy Vás nemůže spálit. Projdete se po něm, jako po žhavých uhlících, zcela vědomě, v lehkosti i radosti. Dovolíte mu, aby se spojil se všemi živly. Aby se už nikdy ničím neodděloval od přírody, která ho stvořila, ani od všeho, co je možné projevit - a to je VŠE, co si jen dovolíte.

Shumavan