Vědomí fyzického těla

Vědomí těla

Znát limity vlastního těla, to je bdělá pozornost vědomí těla.
Nejedná se o myšlenkové limity těla, ale skutečné hranice hmoty. 
Abys vědomě naslouchal možnostem vlastního těla, pak ti tělo přirozeně dává hranice fyzického bytí. Neskočíš nezajištěn ze střechy mrakodrapu dolů, pokud znáš hranice a možnosti svého těla, jsi si vědom, že v takovém případě tělo nepřežije. U těchto zjevných věcí je snadné udržet si vědomí hranic těla.

To, co zjevné na první pohled není, jsou myšlenky o těle, které mají pod povrchem něco víc, než obsah myšlenky, které věříš.
Tady už narážíš na svoje přesvědčení, jako jsou zažité jídelní zvyky i pohyb. Máš-li v mysli zažité přesvědčení, že neuběhneš ani 500 metrů, natož maraton - odpor mysli, podpořen egem, už to zařídí tak, abys tomuto přesvědčení věřil. Stejné je to i s bolestí, nebo s nemocí. Jestliže vyvstane myšlenka, že tě něco bolí, nebo máš nějakou nemoc, můžeš uvěřit, nebo se podívat za obsah této myšlenky a najít skutečnost, která se projevuje v existenci jako bolest a nemoc. Teprve za obsahem této myšlenky je skutečnost, která tě přivede zpět k sobě (k vědomí těla) od původní myšlenky - já jsem toto tělo a mé tělo je nemocné.

U vědomí těla je důležité najít VLASTNÍ (vědomé) cítění.

Začít můžete s tím, že přestanete sledovat pravidla, která jsou tu obecná pro každého, jako je myšlenkový koncept: jíst se musí 6 x denně, musíš snídat, jíst jen tyto potraviny, cvičit hodinu denně. Každé tělo je jedinečné, jinak limitované hmotou, vyzařuje jinou energii. Jestliže je některé tělo přirozeně velice štíhlé, má až éterickou energii, kdy energeticky vnímáte, že se až vznáší, pak další tělo může být přirozeně osvalené, spojené se Zemí, či s ohromnou energií, která je prostorově výrazná. Zdá se, že co se týká duše, vnímáme rozmanitost, kterou vytváří vědomí a projevuje v realitě v mnoha formách, ale co se týká těla, nám toto poznání stále uniká. 

Připomínám tedy, že tělo je projevem vědomí a tedy nemá žádnou šablonu a pravidla, podle kterých se vytváří - projevuje ho vědomí. Nedá se zobecnit, přizpůsobit trendům, natož myšlenkovému konceptu - dokonalé tělo. Každé tělo je nádherné a projevuje se v mnoha formách. Jestliže někomu prospívá jóga, druhému prospívá běh, třetímu intenzivní silový pohyb. Přirozeně jde k tomu, co energeticky rezonuje s jeho vědomím těla. Stejně tak přirozeně vybírá potraviny, které jeho tělu vědomě neškodí, ale vnímá je jako přirozené. Stačí jen naslouchat srdcem. Vnímat tělo s bdělou pozorností a dívat se za obsah svých myšlenek. 

Třeba myšlenka musím zhubnout.
Co je za ní?
Hněv (nedaří se mi to, i když jedu podle pravidel - strava, cvičení)
Posaď se do tohoto hněvu, prožij ho naplno.
Už vnímáš, proč se nedaří?
Už vnímáš, jakou energii jsi i při dodržování napsaných pravidel vysílal do prostoru? 
Šlo to z vědomí těla, nebo z energie hněvu?
Ahá, z energie hněvu vycházelo toto urputné snažení a kila se držela v nízkém poli hněvu Emotikona smile
A co teď, když jsi prožil naplno svůj hněv, který tě držel v zajetí pravidel, přišlo za uvědomění?
Ahá, toto urputné cvičení a snaha vycvičit kila navíc ti každý den odváděla pozornost od sebe - od svého vědomí. 
Ahá, a abych si to mohl naplno uvědomit, kila se mě držela dál, neboť kdyby odešla, nikdy bych si neuvědomil, tento svůj myšlenkový tlak, tuto svou touhu mít MOC nad svými kily, nad svým tělem a držet ho pod kontrolou mysli.
Ahá, nyní jsem si plně vědom, že toto nevycházelo z vědomí - z lásky k tělu, ale z mé identity (osobnosti, ega), které chtělo nějak vypadat, aby.... (doplňte si sami).

Ahá, přestávám odvádět pozornost od sebe s myšlenkou musím zhubnout, která mi odvádí neustále pozornost ven. Už nevěřím jejímu obsahu, ale vnímám, že pravdou je to, co leželo za mým egem, co se chtělo nějak přizpůsobit většině a zalíbit se.
Nyní si uvědomuji, že každé tělo je jen nástrojem, kterým promlouvá mé vědomí. Vnímám teď naplno své nové potřeby. Cvičení mě odvádělo od sebe. Nyní vnímám, že mi stejnou službu, avšak radostnou a plně vědomou poskytne procházka v přírodě, tato strava. Mé tělo si vždy umělo říci dost, jen já jsem nenaslouchal. Stále jsem se jen hnal za myšlenkou. Nyní vnímám, jak je mé tělo přirozené v této podobě, zdravé v této podobě, jak mě podporuje celý život v této podobě. Mé tělo je projevem mého vědomí lásky k tělu.

To je přesně ten moment, kdy skončíte s přejídáním, neboť nasloucháte, že žaludek říká, mám dost. Srdce říká, tento pohyb mi vyhovuje. Plíce říkají, tento pohyb mi lahodí. Přestanou honby za nějakým falešným cílem, touhy si něco dokázat, nebo změnit. Vše vyvstává přirozeně jako projev vědomí, tedy i vědomí tělesného zdraví je nám zcela přirozené - to jen myšlenka: jsem nemocný (mám tuto nemoc) pracuje ve spolupráci s nějakou emocí uvnitř (třeba sebelítost) a pak se divíme, že se projevuje ve fyzické realitě? 

Najdi co je za myšlenkou.
Prociť tuto emoci naplno.
Uvědom si pravdu.
A užívej si naplno možnosti žít v těle tady a teď.

 

Shumavan