Vnitřní a vnější sebestřednost

Když člověk zcela rezignuje na projev emocí a objeví se u něj rezignace spojená s vírou v myšlenku "všechno je mi jedno, nic necítím", měl by si uvědomit, že se právě uzavřel do komfortní zóny své jistoty a přitom jen ztratil odvahu vyjít směrem ven - k životu. Ztratil odvahu věřit a skočit někam, kde není žádný jistý výsledek, jen víra, že to dobře dopadne.

Může to být dočasný stav, nebo dlouhodobý. Záleží jen na rozhodnutí, zda pomalu umírat, nebo naplno žít.

Emoce jsou hosté, kteří v sobě mají velkou energii. Pokud je jejich energie potlačovaná, shromáždí se časem do výbušné směsi. Pokud je správně uvolněná. projeví se v pocitu naplnění života a uspokojení. 

 

Projevit emoce, znamená jít do rizika. Je to zcela nekomfortní zóna, kdy věříme v život a jdeme vědomě do nejistoty, kterou naplňující život obnáší. Ve všech barvách - nejen v radosti, ale i smutku. Můžeme se stále držet svých jistot, tam, kde nám nikdo neublíží a máme tam svůj relativní klídek, nebo se můžeme vydat iracionální cestou, která je složitější, ale celistvější, protože díky ní rosteme, vyvíjíme se a prožíváme.

Typická pro černočernou "depku", kdy je všechno jedno - rezignace na vztahy, emoce, touhy, život - to je vnitřní sebestřednost. Je to sice sebestřednost, která se navenek neprojevuje nijak výrazně, takže je to jiné, než když se setkáme se "sebestředným" člověkem tváří v tvář, a nechápeme jeho aroganci a nadutost, která nátlakem nutí svět, aby se točil kolem něj. I on má své zranění - nedostatek lásky a pozornosti, kterou si vynucuje jakýmkoli způsobem (uráží se, nekomunikuje pokud není podle něj, nebo naopak vyjadřuje neustále své požadavky, aniž by vnímal i druhé). 

Vnitřní sebestřednost se sice navenek projevuje nenápadně - takový člověk nic nechce, nepotřebuje své okolí zatěžovat, dělá mu dobře, když ho všichni nechávají být, nemluví, plní si to svoje, hlavně povinnosti, drží se při zemi - přežívá - ale je to stejný projev téhož. Stejná mince, kde není rozdílu. Vyjít ven a otevřít náruč světu, projevit emoce, nechat k sobě přijít lásku a dávat jí najevo, znamená zaměřit se stejnou měrou na svět kolem sebe. Vnímat jeho rozmanitost a barvy, nemít strach se otevřít. Jakmile depkař vyleze z této ulity, a pochopí, že ten sebestředný svět mu jen ukazuje jeho vnitřní sebestřednost, začne namísto povinnosti vnímat i radost, uspokojení a naplnění skrze své rozmanité hosty - emoce. Je to riziko, ale zároveň velké uvolnění energie, která se nastřádala za dlouhý čas směrem do absolutního potlačení všeho cítění.

Lidé, kteří to už zkusili a našli odvahu vyjít z komfortní zóny, kde už měli svůj klid a všechno vyřešeno bez emocí, pak sice popisují, že došlo k zhoršení jejich stavu, logicky po uvolnění stavidel, ale že se jim zároveň otevřel netušený svět otevřeného srdce. A to za tu bolest a smutek směrem k radosti a naplnění života, stojí.

Shumavan