Všechny naše potřeby si zaslouží lásku a respekt

Všechny naše soudy jsou nešťastným vyjádřením našich potřeb.

Pamatujte na to tehdy, kdy máte tendence vynášet jakýkoli soud a pamatujte na to i tehdy, jestliže o vás vynáší soud někdo jiný.

Vždy mluvíte o sobě.
Vždy mluví o sobě.

Třeba silný tlak na spravedlnost spolu se soudem o nespravedlivých lidech a nespravednost všude kolem tohoto člověka, může být jen skrytá potřeba úcty, identity a uznání.

Vždy je jednodušší svalit zodpovědnost na okolí, na ty druhé, na život sám. Zdánlivě těžší je vrátit se k sobě a zjistit: Co cítím? Co potřebuji? Co mi vlastně chybí? 

Takto pracuji s každým člověkem, pokud už průvodce nepotřebujete zkuste to sami, není to těžké.

1. krok - POZORUJ.... co se děje s tvým tělem, když o tom přemýšlíš? když to prožíváš? 

2. krok - PROCIŤ.... mám z toho příjemný pocit? mám z toho nepříjemný pocit? Nedokážeš-li to rozlišit, uč se rozlišovat tento pocit v těle. Příjemný pocit = pocit tepla, klid, uvolnění v těle. Nepříjemný pocit = tlak na hrudi, chlad, nervozita v těle. Jaká emoce to právě přišla do mého prostoru? Je to sebelítost? Pocit, že mi všichni ubližují, že to mají jednodušší? Je to hněv? Zlobím se na toho člověka a pravdivě si to přiznávám, i když jsem si dlouhá léta namlouval cosi jiného a obhajoval jeho i své jednání? Je to bezmoc? Pocit, že s tou situací nelze nic udělat, že neexistuje žádná cesta ven? Je to smutek? Ten dlouho zadržovaný pocit, že mi něco chybí? Je to pocit viny? Hluboké přesvědčení, že si nezasloužím nic dobrého, nebo si to nezaslouží ostatní?

Sedni si do té emoce a dýchej.... dýchej jí každým pórem v těle. Každou buňkou. Dýchej, plakej, dýchej... vyhni se při tom přemýšlení o osobním příběhu. Ten tě zbytečně stahuje do sebelítosti - bažiny, kde úleva nepřichází, neboť rezonuje na velmi nízkých frekvencích a tam my přeci dojít nechceme. My chceme skutečně cítit, autenticky a pravdivě prožívat a otevřeně milovat na frekvencích, které jsou výš, v oblasti srdce. Proto žádný příběh. Příběh je v oblasti hlavy. Jestliže jsi v příběhu, pak neprožíváš, ale přemýšlíš a tehdy nemáš čas vnímat prožitek. Vzpomeň si, jaké by to bylo, kdybys u milování přemýšlel/a? O kolik by prožívání bylo méně intenzivní. Prožívání je otevřenost sama, nikoli myšlení. Vypni ten příběh a opět se vrať jen k pozorování svého dechu.

3. krok - POTŘEBA... nyní už jsi v klidu, emoce odezněla. Odešla s posledním rychlým výdechem, dech se zklidňuje. A nyní je čas zjistit: Co potřebuji, abych z toho měl/a příjemný pocit. Umím si o to říct, nebo mám svá stará omezení - obhajobu, výmluvu, strach proč to nejde? Všichni jsme nějak vyrůstali. Možná jsme byli zvyklí, že to vždy rodiče vymysleli za nás, co vlastně potřebujeme. Mami, tati, já potřebuji jít ven na čerstvý vzduch. Ne, ty se potřebuješ jít učit :-) Tak dlouho to věděl někdo lépe než my, tak proč si na to nezvyknout a nepoužívat to i dávno v dospělém věku? Zahoďte teď tato omezení. Kdykoli jste v krizi, uvědomte si to a zahoďte je. Nikdo vám neřekne, co potřebujete. Nikdo vám neřekne, co chcete vy, co je pro vás příjemné, prospěšné, nádherné, Vy to musíte zjistit sami. Tím se dostáváte od směru ven - od těch druhých, zase směrem dovnitř - k sobě. Nevymlouvejte se ani ve chvíli, kdy třeba partner stávkuje a zavírá před vámi neustále dveře, ač vy je máte pro něj neustále otevřené. Tady se jen snažíte více otevírat své srdce, učit se empatii a soucitu a je jen na vás, jestli tuto velmi trpělivou zkoušku zvládnete, nebo se rozhodnete odejít. Trpělivost spočívá ve vědomí, že někde v hloubi duše vím, že prožívá úzkost, frustraci a hlubokou potřebu vyjádřit své utrpení a my se s touto duší učíme jak prohloubit svou otevřenost srdce.

4. krok - KONAT... vykomunikovat si to, říct si o to, poznat co to je a jít si za tím.... já to potřebuji takto, můžeme se domluvít, že.... cesta se vždy najde, je sice překvapivá, ale vždy existuje. Kdo jsem? Jsem to, co potřebuji, to, co chci, to, co mi dělá radost, potěšení, jsem to, pro co mám nadání, jsem to, co mi šlo vždy nejlépe a nebo jednoduše JSEM a to mi vyhovuje. Konám. Bez výmluv. Bez vytáček. Ne zítra. Teď.

 

Shumavan