Výchova dětí a řešení problémů (šikana, agrese, pasivita, oběť)

Jestliže někoho vedeme, můžeme jej dovést jen tam, kam jsme sami došli. 

Nemůžete chtít, aby vaše dítě změnilo své chování, pokud se ani vy, nehodláte změnit a přijmout zodpovědnost za vše, co se vám v životě děje. Platí to zejména pro případy, kdy se cítíte být nevinní a v právu, ohroženi druhými lidmi, či situacemi a kdy se dostáváte do energie oběti osudu, života a lidí v něm.

Jak o dítěti mluvíme, jak o dítěti smýšlíme, takové bude.

Pokud o dítěti mluvíte jako o neprůbojném chudáčkovi, na kterého si každý dovolí, nebo naopak jako o zmetkovi, který pořád zlobí, takový obraz v něm vytvoříte. Programujete tím jeho pokřivený pohled na sebe sama a na svůj budoucí život.

Jak o  lidech, se kterými máme problém, mluvíme, takoví v očích dítěte druzí lidé budou.

Pokud namísto řešení problémů v životě, jen nadáváte, stěžujete si na chování druhých lidí, necháte se strhnout emocemi, namísto konstruktivního řešení problémů a přijetí zodpovědnosti za vše, co se vám v životě děje, vytváříte v dítěti iluzi, že je v podstatě k ničemu, cokoli řešit, za cokoli přijmout zodpovědnost a že na vině jsou vždy ti druzí. Učíte ho bezmoci a chronické oběti, která neumí nastavit hranice, ani přijít s řešením.

Jak sami řešíme výzvy a problémy v životě, tak je bude řešit i dítě.

Každý problém, nebo výzva je vaše ač se vám může zdát, že s tím nemáte nic společného. Jakým způsobem se postavíte k řešení, přijme i vaše dítě. Pokud necháváte problémy vyhnít, neřešíte je, zavíráte před nimi oči, nebo naopak řešíte problémy emocionálně, nadávkami, urážením, agresí, jste na stejné vlně. Není rozdílu mezi "neřešičem" a "agresorem". Ať už aktivně, nebo pasivně, musí vám jít o vyřešení problému, nikoli o to, kdo z vás dvou má navrch a kdo je v právu a kdo není. Dítě všechny vaše způsoby přijímá za vlastní. 

 

JAK Z TOHO VEN?

1. Pokud jde o dítě, vy jste příčina jeho chování a postojů v životě. Přijměte zodpovědnost za vaše nevyřešené emoce z minulosti, které se vám promítají do současného života. Byli jste obětí šikany v dětském věku? Je jedno, zda šlo o fyzické napadání, nebo jen slovní. Byli jste oblíbenci třídy, nebo třídní vyděděnci? Jak jste se cítili mezi dětmi? Byli jste něčím výjimeční? Nejde jen o to, zda jste byli neprůbojní, šikanu způsobuje i prostý fakt, že jste oblíbené dítě kolektivu i učitelů. Že máte úspěch a druhé dítě ne. Pokud jste něco podobného již prožili a nevyřešili, nedivte se, že vaše děti mají podobný problém. Tento fakt se vám otevírá, jako příležitost si jednou provždy vyřešit své nepříjemné pocity. Začněte u sebe, teprve potom zkoumejte, jaký model díky vašim nepříjemným zážitkům, přejímá vaše dítě a jak své nevyřešené pocity, projektujete do svého okolí. Neuměli jste se problému postavit a vyřešit ho? Není divu, že umění řešení nezná ani vaše dítě. 

 

2. Jste stále v pozici oběti? Cítili jste, že vám doma nevěnovali žádnou pozornost a byli jste na to vždy sami? Získáváte si dál pozornost lidí tím, že vyvoláváte soucit a to, jak jste vy ti hodní a ostatní zlí. Doma se zmíníte o druhých lidech, jako o debilech, kterým je lépe dát přes hubu? Pak jen neumíte konstruktivně vyřešit problém. Neumíte se postavit životu čelem a přiznat svůj díl zodpovědnosti za to, jak se k vám druzí chovají. Nechápete, že vaše utíkání před řešením, nic neřeší. Problém řešíte skrytě, tajně a emocionálně. Skrýváte svůj vztek, namísto abyste si ho přiznali a vypustili ho ven. Děláte ze sebe navenek ty hodné a mírumilovné, ale uvnitř zuříte. Zkuste raději namísto hledání problémů ve druhých, najít co žere vás. Pusťťě svůj strach věci řešit rázně  a věcně. Řekněte na rovinu, co vám vadí, co vás trápí a co chcete změnit. Naučite se domlouvat s druhými lidmi. Jedině tak totiž zjistíte, že druzí nejsou o moc jiní než vy. Jen to nevidí stejně jako vy. Naučte se přijít s druhými domlouvou k řešení. Přestante pomlouvat. Vaše dítě to vidí.

 

3. Mnohdy stačí jediný výchovný zásah! Nefugnuje to, co jste doposud s dětmi zkoušeli? Pak neopakujte stále stejné chyby! Uklidněte se, pusťťte počáteční emoce a začněte věc řešit! Pokud vaše dítě lže a získává si pozornost tím, že tvrdí, jak mu všichni ubližují, nelitujte ho! Nepotřebuje vaši lítost a soucit. Potřebuje se naučit, jak s druhými vyjít. Jak se domluvit. Naučte ho odvaze. Pokud sami nejste odvážní, vyřešte si to, protože nemůžete učit něčemu, co sami nemáte. Naučte ho přijmout zodpovědnost za problém. Řekněte důrazné NE jeho snahám o lež. Stůjte při něm ve chvíli, kdy chce věc zodpovědně vyřešit.

 

4. Fungujte jako pomoc v záloze. Zajímejte se o způsob jeho řešení.

 

Veronika Matějková