Z extrému do rovnováhy

Jestliže máme nějakou nenaplněnou potřebu 
(například ocenění, důležitost),
chováme se v životě doslova extrémně, 
jen abychom ji zvenčí jakkoli naplnili.
Rovnováha nám zcela uniká.
Obětujeme se pro něco, co nám nedělá radost,
jen abychom byli oceněni.
A to, co je na druhé misce vah, 
to, co nám dělá dobře, z čeho máme radost,
to si jednoduše nedovolíme, protože přeci to,
co se musí je důležitější, než to, co se jen může.
Takže raději makáme pro rodinu,
obětujeme čas pro své radosti,
ale ocenění stále nepřichází.
Jak je to možné?
Vždyť se tolik snažím?
Proč mě tedy partner/ka neocení?
Co si najít někoho jiného, kdo by mě ocenil?

Zkuste si to představit.
Dejte si na levou misku vah RADOST - to, co milujete, činí vám to radost a děláte to čistě pro vlastní potěšení, ale také pro své uvolnění, vnitřní pohodu, klid a rovnováhu.

Na pravou misku vah si pak dejte to, co vám také na určité úrovni přináší radost a smysl: SLUŽBU - práci pro ostatní, pro rodinu, pro ty, které milujete a od kterých zatím očekáváte, že vás za to ocení. Současně s vědomím, že vás stejná věc také vzdaluje od toho, co byste dělali ještě s větší radostí, čistě pro svůj dobrý pocit.

Jestliže necháte misku s radostí prázdnou, ta druhá naplněná službou převáží dolů a RADOST bude pro vás příliš vysoko - nedostupná. Čím větší extrém na jedné straně vah služby, tím větší a absolutně extrémní potřeba ocenění za tuto oběť. Větší tlak, větší očekávání a nakonec i větší zklamání, neboť to pořád není dost na to, abyste byli oceněni. Protože jste si nedovolili napít se vody, vaše žízeň po ocenění je tak velká, že se nedá vydržet a chcete také extrémně naplnit tuto žízeň zvenčí - tím, že vám dá někdo napít, neboť vy sami jste si to zakázali. Budete také vyčerpaní, vyhořelí, neboť začnete dávat z něčeho, co sami nemáte - z prázdného místa, kde nic není.

Jestliže půjdete namísto extrému do rovnováhy a dovolíte si stejně tolik radosti jako služby, pak vaše žízeň bude poloviční. Váš tlak bude poloviční, vaše očekávání naplnění potřeby ocenění bude poloviční, budete možná unaveni, ale příjemně s dobrým pocitem, z dobře vykonané práce i radosti současně. Polovina misky s radostí vám totiž dodá polovinu vnitřního ocenění sebe sama. Je to pocit ocenění sebe, života, toho, kým jsme - je to něco, co si darujeme sami, když si najdeme to, co nám dělá radost, co nás naplňuje, v čem nám to jde samo od sebe, co je nám přirozené. Dokážeme tím ocenit, že jsme sami pro sebe důležití a že máme právo si dovolit radost a cítění. Neboť z toho, kdy si dovolíme být na prvním místě, vychází naše spokojenost, která se šíří dál ke všem lidem, které milujeme.

Jakýkoli extrém přináší extrémní potřeby.
Rovnováha je o respektování potřeby, 
nikoli o jejím naplnění někým, nebo něčím zvenčí.
Jestliže si polovinu dovolíte dávat vy sami.
O druhou polovinu se postará život sám.

Nikdo netouží být ve vztahu sežehnut vyprahlou pouští,
kde se nezelená nový život a není v dohledu voda.
Každý z nás ocení v partnerovi raději zelenou oázu života,
plnou vody a nově zasetých příležitostí k růstu.

Dost možná se přihlásí racionální stránka a řekne: To ale nejde, to si nemohu dovolit - MUSÍM, ale jste to jen vy, kdo má klíče od žaláře, ve kterém se sami vězníte. Jděte na to pomalu, neuběhněte hned maraton, ale pár metrů. Nejděte do dalších extrémů. Naopak najděte zlatou střední a vyrovnanou cestu. Je tam... Stačí si jí dovolit vidět.

 

Shumavan