Zase něco málo o mě

Protože jste mi poslední dobou hodně psali a měli hodně dotazů (a mě to těší, ať je to cokoli), ráda bych vám k tomu napsala ještě důležitý vzkaz: Není třeba si mě pasovat do nějaké role. Mým prostým úkolem je inspirovat, vidět souvislosti a zůstávat při tom vědomě člověkem, jakým je každý z vás. Mým úkolem není psát pravdy, ale volně vás inspirovat k vlastní cestě a vlastní pravdě. Cokoli si z toho vezmete je vaše a to, co si beru láskou k psaní, je zase moje. Nebrojím proti myšlení, egu, ani emocím, naopak - beru je jako své největší učitele a dobře vím, že pokud neurvale buší na moje tělo, nebo mou hlavu, čeká mě nějaká další vnitřní práce. 

 

Tato stránka není duchovní, ale uzemněná, případně celistvá. V mém životě není žádná ambice být někým jiným, než jsem... třeba Moojim, nebo Rupertem Spirou, které miluju Emotikona smile, v první řadě jsem kdo jsem - a toho kdo jsem už znám - a zároveň žiju xy rolí, které se v životě učím zvládat, jako každý jiný člověk. Být matkou, milenkou, manželkou, přítelkyní, průvodkyní, spisovatelkou, terapeutkou, kolegyní... to znamená prožívat denně mnoho situací, kde jsou přítomny emoce, hlava i mé ego a zároveň vidění souvislostí i napojení a při kterých vybočuji z rovnováhy, jako každý člověk.

Čím víc let práce na sobě, tím se to, co vnímám jako bolestné mění. To, co mě dřív trápilo, mě už dnes netrápí, ale jsou tu zase nové lekce, případně něco, co se postupně odlupovalo až se objevilo v celé svojí nahé kráse, někde tam, kde ležel můj největší strach, o kterém jsem předtím neměla ani tušení. Jediným významným rozdílem je to, že už si jakékoli emoce, myšlenky, strach a prožitky, ve kterých mám odpor - nevztahuju směrem k sobě a ani ven. Vím, že jsou to hosté, kteří přišli na pomoc, abych si v sobě odloupla další vrstvu. V tu chvíli vidím pokrok, vývoj, ale také rovnováhu, kde si vyrovnávám v sobě Nebe a Zemi a jsem někde uprostřed. Tím největším pokrokem je pochopení, že nic se nedá škatulkovat jako dobré a zlé. Tak to v mém životě už není. Koneckonců to "nejhorší" se vždy ukázalo zároveň jako to "nejlepší" a ti "nejhorší" se nakonec ukázali jako ti nejpravdivější ke mě. Proto je vítám. A proto už jen pokývnu hlavou a říkám si: tohle bolí, je tu zase pro mě další práce, pak stačí zalézt do klidu v sobě a vidím okamžitě souvislosti.....pak sednu a napíšu, co se ukázalo... a předám to dalšímu a dalšímu člověku, pokud mi (si) to dovolí. Taková je moje cesta, tak mě to baví, tak to miluju.
Mám vás všechny v Emotikona heart ať jste kdo jste, ať napíšete cokoli, ať si myslíte cokoli, ať to ve vás vyvolá cokoli. 

Shumavan