Zatmění Slunce přináší energii výzvy

Po zatmění se nám po celý den ukrývané Slunce ukázalo v plné kráse a poslední měsíc, jako by všechna ta energie přispívala k vycházení všeho z úkrytů, izolací a přicházela velká ochota jít do těch největších výzev v životě nahánějící strach. Jedna výzva za druhou, přeskakování strachu i odporu a procházení skrze všechno, co by ještě mohlo zakrývat vnitřní jedinečnost a vnější krásu. Pro mě to byl měsíc plný cestování, přechodů a odhalování sebe sama až do těch největších hloubek zranitelnosti a nahoty. A i když si říkám, že to snad hlouběji nemůže již zajít, že jsme už všichni sáhli až úplně dospodu, ukrýváme v sobě stále ještě mnoho úžasných tajemství.

 

To podstatné je, že nás to stále ještě baví se ukrývat, abychom pak odhalovali své hloubky a tajemství. Na určité úrovni se tím stále ještě bavíme, aby se naše mysl nikdy nenudila a osobnost zůstala živá. Na určité úrovni ještě rádi destruujeme sami sebe, setrváváme v těch nejnižších frekvencích viny, studu, ponížení a sebelítosti, abychom následně vystoupili ze tmy a objevovali své světlo. Nový cyklus (nov) překryje zdroj našeho světla a tepla (slunce) a postaví nás bez podpůrné energie přímo pěkně do fyzické reality hmoty (Země) - tam, kde bychom měli všichni naplno uzemněni stát. A přesně v té chvíli, kdy chybí vnější podpora a odezva vnějšího světa odchází, má možnost projevit se vnitřní zdroj ve své skutečné síle. Projeví se, jak moc jsme schopni uvolnit veškerou vnější kontrolu a jít jen za sebe v ryzí pravdivosti. Začnou se vynořovat sebedestrukční programy, které využíváme jako únikový manévr, obhajující skutečnost, že nechceme vyjít na světlo a ukázat se. 

Zdá se to zvláštní, ale ponižováním získáváme možnost zalézt do izolace, obviňováním sebe sama, roky dokážeme žít jen řešením okolí, abychom nemuseli jít dovnitř, stud nás chrání před dospělostí, neboť vyrůst znamená riziko zodpovědnosti za sebe a své pocity a především za svá vlastní rozhodnutí a sebelítost ospravedlňuje naše uzavřené srdce, které nechce dávat, ale touží jen naplnit si skrze vnější svět své potřeby.

Ve chvíli odhalování až na kost, už nestačí být dokonale intelektuální osobností, nepřichází totiž žádná chytrá odpověď na otázku proč a jak, neboť v takové chvíli je již jen jediná schůdná cesta. Otevřít tomu naplno své srdce, ať se děje cokoli, otevřít se všemu a jít do výzvy, která aby byla skutečnou výzvou, není snadná. 

Máme teď možnost tuto energii výzvy naplno využít, otevřít se jí a dostat se přes to, čím se tu vězníme. V těle, v duši, v tom, co s námi již nerezonuje, či v tom, co děláme pro ostatní, jen abychom byli přijatelní, přizpůsobiví, abychom zapadli, zavděčili se a nebyli vyloučeni z komunity, která poskytovala sice zrezlé návyky, ale současně bezpečí a úkryt. Padají všechny masky sebelítosti a sebedůležitosti a přichází úleva ukázat se v celé své kráse nedokonalosti a ryzí pravdivosti.

Nepřipoutaná k myšlence.
Neoddělující se.
Vědomá.

Shumavan