Závislost na jídle, či posedlost cvičením?

Jedním z názorných příkladů, kdy je muž ovládán svou vnitřní ženou, je závislost na jídle. Ta ho dohání k takovému šílenství, že za chvíli začne fyzicky vypadat jako žena - prsa, boky, zadek, ale i psychicky. Začne polehávat na gauči, protože jeho tělo je tak těžké, že už nemá sílu vstát z postele a životní energii k jakékoli akci. Životní energie úzce souvisí s mužství a ženstvím, nemusí to nutně být jen sexuální energie, která je na úplném primitivním počátku, ale v kultivované podobě v závislosti na vývoji člověka, až cesta duchovního, či životního naplnění - předurčení. Jaké je předurčení muže? Být mužem. A předurčení ženy? Být ženou. A dále je to cesta k sebepřijetí v této podobě, kdy dáváme světu na odiv to, co považujeme za dobré a správné, aby nás ostatní přijali, což mohou být třeba mužské vlastnosti, byť jsme se narodily jako ženy, nebo ženské vlastnosti, byť se narodíme jako muži. Naším úkolem je najít odpor k ženství, nebo mužství v sobě, která nás ovšem ovládá, a rozpustit tento odpor v sobě natolik, že si dovolíme projevit i pro nás "nebezpečnou, nehodnotnou, nedobrou, divnou a nepřijatelnou" část, která dosud zůstala skryta - neprojevena. Proto když o tom mluvím, mám na mysli skutečné sebepřijetí - tedy bez odporu.

Druhým z názorných příkladů, kdy je žena ovládána svým vnitřním mužem, je závislost na cvičení. Ta jí opět dohání k takovým extrémům, kdy začne posilovat tak, že ztratí ženské rysy, je pohlcena touhou po maskulatuře, svalech, jako má muž. Někde uvnitř jejího světa je obraz sebepřijetí pouze v mužské formě a v předvedení vlastního výkonu a akce. Ženskou formou pohybu, která je jemnější, je spíše tanec, kde je naplněním i přirozená vztahovost - tanec v páru, ale i v kruhu žen, či o samotě.

Tady opět připomínám, že nemám nic proti nadváze - neboť nadváha je pro mě jen připomínka toho, že něco ve vnitřním životě není zcela přijato a v rovnováze, a tělo na to upozorňuje. Nadváha je cesta, lekce, učitel, jakkoli to chcete nazvat. A nemám nic proti cvičení a posilování. Dokonce ani proti extrémům, pokud si to někdo v životě potřebuje prožívat a jít touto cestou, nechť prožívá a dělá, co uzná za vhodné, má svobodnou volbu. Pokud žena posiluje a zároveň jí baví fyzický výkon je to zcela v pořádku, pakliže je tu i celistvost, umění relaxovat po takovém výkonu, nehnat se za nějakým konkrétním výsledkem a cílem (muž), ale čistě pro radost a naplnění.

Jestliže schází vyrovnání ženství a mužství, schází i životní energie. Muž se závislostí se tak dostává do deprese, jeho žena převezme mužskou roli, kdy začne živit rodinu, neboť její muž toho není schopen. Jemu zase schází životní naplnění skrze cestu muže - akce, výkon, cíl, řád, pevnost, jeho životní energie se propadá a vnitřní žena ho drtí natolik, že dokud v sobě nepovzbudí vnitřního muže, neřekne své Animě A DOST! už ti nepodlehnu, a nejde do akce, tak ho to nakonec zcela pohltí. Zrovna tak si jeho partnerka musí ujasnit, kdy konečně zastaví svého rozjetého vnitřního muže, který převzal zodpovědnost za osud závislého partnera a cítí se být důležitým jedině tehdy podlehne-li své potřebě výkonu a řekne si: Co by teď udělala láska?
Žena s rozjetým vnitřním mužem, toužící po svalech, může zrovna tak zastavit apel na výkon a říci si: Co by teď udělala láska? Co by mě naplňovalo radostí, štěstím a láskou? Co by udělala má vnitřní žena, která se skutečně miluje (při odporu k ženství začíná pomalu milovat)? Byla by ještě tolik výkonná, důležitá, stejně dobrá jako muži, nebo by se zjemnila, zklidnila a milovala se taková, jaká je, přijala své (nejen štíhlé) ženské tělo, byť s boky i ňadry dmoucími? Emotikona smile

 

Shumavan
www.shumavan.cz