Změna musí přijít od toho, kdo změnu chce

Často píšete o potřebě změny, zejména v partnerství, kdy všechno táhne jen jeden, druhý se nezapojuje energií, časem ani tvořivostí, nechává všechno na Vašich bedrech. Sice cítíte vzájemnou lásku, ale to Vám samo o sobě nestačí. Vyčerpáni, voláte po změně, protože máte pocit, že už dál nemůžete. Navíc cítíte jistou nespravedlnost a křivdu, protože strůjcem všech změn, musíte být vždy jen vy.

Mám pro Vás však stále stejnou zprávu, kterou sice slyšet nechcete, ale nedá se nic dělat. Změnit někoho nelze. Změnit lze jen sebe, ve smyslu změny dosavadního myšlení a změny dosavadních činů. Změnit se totiž může jen ten, kdo touhu po změně cítí a má potřebu něco změnit. Není v tom nespravedlnost. Proč by se měl měnit ten, komu to vyhovuje? Kdo se v tom cítí dobře. O koho je postaráno, komu stačí jen láska a to, co je? 

 

Iniciátorem změn jsou často ženy, protože jsou proměnlivé, jako počasí a vnímavé k nerovnováze. A tak se musí často měnit ony, aby se něco v jejich životě uvedlo do rovnovážného stavu. Musí častěji vystupovat ze své role a zase se vracet k tomu, kým jsou doopravdy. Teprve tehdy dovolí, aby se na ně svět začal dívat jinak. Jejich slova, myšlení i činy jsou jiné a to umožní změně, aby přirozeně vešla do života všech lidí kolem nich. Zejména těch nejbližších.

Rozhodnutí je stav, kdy na ničem jiném nezáleží. Tak to platí i o změnách. Jestliže nepřijde rozhodnutí být tou změnou, pak se motáme jen dokola v kruzích svých myšlenkových vzorců, v nespravedlnosti, křivdě a pohlcení vnějším světem. Nikdo jiný nemá tu moc a sílu, jen vy.

Shumavan