Změnit svůj život

Tři slova, co nahání strach: 
Změnit svůj život.
Je to přímočarý a jednoduchý cíl.
Nový život je sice to, co bychom chtěli, ale starý život má ještě příliš velkou sílu. Starý život totiž obsahuje všechnu naši vůli, jistoty, ochranu, způsob myšlení, automatismy převzaté výchovou, reakce i chování. Zatímco nový život je jako cesta v mlze, je plný otázek a zápasu o odpovědi - především o potvrzení, že je to správné rozhodnutí. Že nenastane chyba.

 

Zpočátku každý hledá odpovědi venku. Jenže není nikdo, kdo by mohl převzít zodpovědnost za naše rozhodnutí a dát na smlouvu s novým životem potvrzující razítko. A my nestojíme před otázkou, jsme uvnitř otázky. To my jsme tou otázkou i odpovědí.

Dilema života, jestli zůstat v tom, co nás tíží, dokonce až mučí je zákeřné v tom, že nás zároveň uklidňuje - je to známá cesta. Život je natolik moudrý, že pokud se změna má stát, spouští nekonečný výčet zkoušek a výzev, kdy si začneme pomalu, ale jistě, uvědomovat, že už jsme unavení věčným strachem. 

Že chceme začít důvěřovat, protože jinak nás strach úplně zničí.

Jenže změna je tak nejistá a my oslabení strachem neustále váháme, zda do toho skočit, nebo raději zůstat.

Znám mnoho lidí, kteří něco drží v levé ruce a nepustí to, dokud nedostanou jistotu, že za to něco dostanou do pravé ruky. Ano, přáli by si změnu, nový život, nové postoje, myšlení, tělo, duši, ovšem bez toho, aniž by se museli vzdát toho starého. Jen nemuset projít PŘERODEM, ani na chvíli nebýt bez prázdné ruky. V tom absolutním NIC, v prázdnotě, v samotě, bez majetku a především v absolutní ZODPOVĚDNOSTI za to, že JÁ JSEM TOU ZMĚNOU, protože ona se neděje někde venku, to je velká iluze, ona se děje uvnitř, je součástí přerodu a ZÁROVEŇ i venku.
Extrém a černobílé vidění nás učí, že je něco PROZATÍM a za tím je ALE... ve skutečnosti je PROZATÍM a ZÁROVEŇ současně, probíhá ve stejný čas: prozatím mám prázdnou ruku, myšlení plné nejistot, zároveň se moje prázdná duše naplňuje jistotou zevnitř.

Uvědomte si, proč je pro vás tak těžké mít přechodně (přerodně) prázdnou ruku.
Co v ní držíte a bojíte se to pustit?
Jaké pocity a myšlenky vnímáte, když si představíte, že se toho pustíte a budete mít prázdné ruce?
A co Vám přichází, když se zadíváte na nový život?
Jaký je to pocit natahovat ruce s důvěrou?

Shumavan
www.shumavan.cz