Zranitelnost je naše největší síla

Poslední dny se vyjevuje jako vaše nejčastější téma - ZRANITELNOST. 

Prvním faktorem, který si drží ohromný strach ukázat se ve své vlastní zranitelnosti je MYSL. Konkrétně se často skrze vás ukazuje strach, který si drží od těla nejen každého člověka, ale také život sám - každou situaci, ve které by snad mohlo dojít ke konfrontaci a odhalení jakékoli slabosti. Vztahy, kde je nutné jít až na dřeň a ukázat se ve své nahotě myšlenek, emocí a strachu bez masky nezranitelného bojovníka. Jakoby před každým srdcem stála osoba se zbraní v ruce, která je připravena zkosit každého, kdo se jen přiblíží k hlubokému zranění.

Druhým faktorem, energetickým, je hrdelní 5. čakra, kde volně neproudí komunikace. Je zde strach vyjádřit přesně, co vnímáme, co cítíme, co nás právě zranilo a otevřelo naše velké téma. Skrýváme to za různá jiná slova, zejména ve chvíli, kdy začneme mluvit o tom druhém, nebo kdy očekáváme JEHO AKTIVITU, zatímco my jsme zcela pasivní, bez energie VŮLE.

Jde tu zejména o probuzení ženské energie v nás. Darování našich schopností, pokladů a srdce na dlani. Probouzení vášně pro nový život, pro něco, čím zase ožijeme a vstaneme z energie polomrtvých robotů, kteří jen logicky opakují své staré zvyky, kterých se nejsme ochotni ještě plně pustit. Zranitelnost je v posledních dnes velké téma právě proto, že ještě nevidíme skutečnou podstatu a tou je čistota a moudrost zranitelnosti. 

To slabost a zranitelnost kultivuje bojovnou energii a činí nás skutečně moudrými, neboť v energii bojovníka chybí nadhled. Dokud je bojovník pohlcen vlastním bojem a jeho mysl mu stále namlouvá, že je tu něco většího, než je on sám, něco silnějšího, třeba silný nebezpečný svět, nebo oslabení emocemi, není ještě moudrým. Schovává se za své brnění. A každý, kdo v boji ještě nosí brnění, ukazuje, že má strach. Neboť pokud by ho neměl, své brnění by sundal a "bojoval" by ve své nahotě a přirozenosti beze strachu. Nechal by se vést svou pevnou vůlí, odhodláním a trpělivostí. Nebýt slabým, raději přesvědčit všechny o své síle, inteligenci a když nefunguje ani to, pak vytáhnout do boje se zabrnkáním na city. Schovává se tak za to, co v životě dokázal, co "MÁ", až přijde někdo, kdo z něj vytáhne zranění, první slzu a připomene mu, že JEHO NEJVĚTŠÍ SÍLA TKVÍ V JEHO ZRANITELNOSTI. Neboť jen jeho brnění i odmítání, věčný odpor proti sobě i smyšlenému nebezpečí tam venku ho činí slabým. V jeho zranitelnosti je ta největší čistota, pravda, autentičnost a soucit. A tehdy se ze zraněného bojovníka, který vše uplatňuje na sílu, stane moudrý pokojný bojovník, který má již nadhled a moudrost. Má také zodpovědnost za svůj život, za své emoce, za svou mysl, za svá slova.

Neustálá kontrola nad životem a emocemi, které bojovník vnímá jako slabost, právě končí. Končí s tímto rokem. A kdo dosud nebyl ochoten vytáhnout na světlo svou zranitelnost, ten se s ní setkává a ještě bude setkávat. Kdo ještě hází vinu na druhé a směrem ven, do světa, setká se s tím, že bude muset jít do sebe. A pochopit, že vina tu nemá své místo. Ani to věčné předstírání síly. Pamatuju ten okamžik, kdy jsem poprvé viděla mého muže plakat, ano, přiznávám, vytáhla jsem to z něj, jeho největší slabost i zranění. Jeho dlouho potlačované slzy. Někdy, když někoho hluboce milujeme, dohodneme se již předem, že uděláme něco, co toho druhého probudí a zraní tak, že se naplno otevře svojí bolesti, za kterou leží velký dar - otevřené srdce. Že otevře své srdce a dá ho všanc. Zariskuje a předá toto srdce někomu, kdo má moudrost ho otevřít. Je v tom odvaha, neskutečná síla. A když vidíte muže, co to hrál léta na sílu a někdy pro něj hmota znamenala víc, neboť ho hnala bojovná sía, poprvé upřímně plakat, pak se opravdová láska prohloubí tak, že již není kroku zpět, najednou vidíte to božství v něm i v sobě, byť to na povrchu může vypadat "zajímavě" a především nepochopitelně. To absolutní odevzdání se druhému člověku je tak silné, že vzápětí přichází druhý krok - odevzdání se síle života, jejímu proudu - tady mě máš, tady jsem s veškerou svou zranitelností, otevřená všemu a všem. Tady si mě vezmi, s celým mým otevřeným srdcem, bez mysli, která to nemusí chápat. Tady jsem a prožívám to. Vnímám to. Cítím to. A odevzdávám se tomu.

Každý, kdo si myslel, že to má pod kontrolou, se nakonec odevzdá a zjistí, že je tam velký dar. Že je to nádhera být zranitelný a otevřený. A ano, bolesti se nevyhneme, jen měníme úhel pohledu, že bolest je uzdravování. A moudrý již vychází bez svého brnění, neboť se odevzdává a ví, že má velkou sílu. Že již nemůže nic házet na druhé. Že by měl moudře rozeznat, kdy je čas trpělivě vyčkávat a kdy je čas udělat první krok. A kdo nám to pomáhá rozeznat? Jedině otevřené srdce. Zranitelné srdce. Vášeň pro oživení sebe sama. Touha žít naplno. A za tím je podstata - čistota, co se bála projevit. Co se bála komunikovat (hrdelní čakra) se světem a ukázat se celému světu.

Je to jen na nás, jestli ještě chceme ochranu mysli se zbraní v ruce - nepřibližuj se! Nebo, zda se ještě bojíme projevit se vůči světu. Ukázat své dary, poklady, potenciál jen ze strachu z kritiky, odmítnutí, nepřijetí... zranění. 

Mám vizi. Tam uprostřed všeho přichází ztišení a odevzdání. Všichni muži jsou bez svých brnění. Možná mají svou Achilovu patu, ale jsou moudří v nadhledu. Ví přesně kam zamířit svou sílu a ví také, že svět tam venku je jen projekcí jejich mysli. Ví, že není třeba bojovat se svými slabostmi, neboť je činí silnějšími. A vidím ženy, jak je vnímají srdcem, když vidí, jak pravdiví jsou a něžní ve své slabosti. Vidí jejich odvahu, silnou vůli a energii, která ví, kam míří. Cítí se s nimi v bezpečí, neboť o takového muže se mohou opřít. Jen si lehnout a vnímat tu sílu za sebou. Ochranu a podporu. Občas musí i ženy namířit přesně svůj šíp a jít přesně tam, kde leží jejich zranění, otevřeně ho vytáhnou na světlo a uvítají ho, neboť právě nalezli svou vnitřní sílu moudrosti, pokory a čistoty.

 

Shumavan